Kdes celou tu dobu byl?

Vidím ten okamžik, jako by proběhl včera. Seděls u vedlejšího stolu, četl sis časopis a všelijak jsi sebou šil. A já se zakoukala. Na první pohled. Tolikrát jsem o tobě psala, jak bych tě chtěla obejmout, hladit tě v tvých krásných vlasech. A teď to všechno dělám a nemůžu pořád věřit tomu, že je to pravda, že to není jen sen, ze kterýho se probudím… 

„Co budeš dělat, až přijedeš domů? Budeš psát?“ mrkl na mě těma krásnejma modrejma očima, když jsme čekali na tramvaj. „To si piš. Budu psát o našem nočním tahu.“ objala jsem ho. „Byl to super večer.“ přitiskl mě k sobě, jak kdyby nás čekalo nekonečný odloučení.

Opravdu to byl super večer. A noc a ráno a odpoledne. Zvládli jsme toho tolik. Tolik splněných přání ve 20 hodinách. Jakoby snad přišel opožděný Ježíšek. WOW. Původně ale nevypadalo, že bychom se sešli. Říkala jsem si, že chci sobotní večer strávit s ním, v pátek jsem mu psala, jestli bude mít čas. Napsal že plánoval jet do Plzně, ale že mi dá ještě vědět během soboty, kdyby se ty plány změnily. A změnily. Tak že se mi ozve po fotbale, kam jde s kamarády. Nojo, jenže fotbal, pivo… Milej Ňufík se mi zlískal, ještě než jsme se vůbec potkali. Seděla jsem v posteli a nevěděla co dělat, mám ho přemlouvat? To je blbý. To to pěkně teda začíná, ještě spolu pořádně ani nejsme a on už mě vymění za odpolední pitku s kámošema. 😀 Jako bych si toho neužila u svých drahých expřítelů už dost…

Nakonec přece jen souhlasil s tím, že se uvidíme. Na místo srazu jsem jela trošku nasraná. Nedotlačila jsem ho do toho nakonec? Neměla jsem zůstat doma nebo jet za V., kterou jsem už taky takovou dobu neviděla? Pročítala jsem si znovu náš rozhovor a to mě nakonec uklidnilo. No a ještě mě zval k sobě domů… Nemůžu si pomoct. Nejsem zamilovaná v tom pravym slova smyslu, ale asi od toho nejsem daleko. Když jsme ve čtvrtek s našima doma „slavili“ moje blížící se narozeniny, zastesklo se mi. Ležela jsem v posteli, v sobě asi sedmičku vína a tak moc jsem chtěla být s ním. V pátek na Světu knihy jsem pak v nějakým pomatení koupila perníkový srdíčko… Který jsem teda měla včera chuť sežrat sama. 

Sešli jsme se přesně ve 20:15. Moc jsem chtěla vidět hokej, cestou jsem z tramvaje zahlídla takovej sympatickej sport bar. Ňufík byl celkem roztomilej, jak byl trochu připitej, měl kuráž a díky tomu jsem si vysloužila pusu na přivítanou a prakticky hned po tom mě chytil za ruku. Přešli jsme na zastávku, že se svezeme k tomu sport baru. Byli jsme mile překvapení, oukej, byla to celkem putika, ale měla takový svoje kouzlo. Moc lidí uvnitř nebylo, tak jsme si sedli přímo pod televizi, kde byl parádní výhled a fandění mohlo začít.

Hokej mám ráda. Nejsem teda nějakej velkej znalec, ale už jako malá holka jsem trávila celkem dost času v Holešovicích na Spartě, kde před sto lety trénoval tátův bratranec a bral nás jak na tréninky, tak na zápasy. Dřív jsem taky hodně fandila Dopitovi, s prababi jsme si vždycky volaly, když dal gól nebo zrovna bručel na trestný lavici. Nagano byla bomba, pamatuju si ho celkem dobře, i když mi tehdy bylo jen 6 let. Když jsem byla bez práce, hodně jsem sledovala NHL. Na to teď teda čas moc nemám, ale o MS jsem se vždycky zajímala. Poslední 4 roky jsem ale vždycky část prokaučovala, protože jsem musela trčet na stánku v rámci knižního veletrhu. Vždycky jsem si přála mít nějakýho chlapce, se kterým zajdeme na pivčo a budeme fandit. Er. na tohle nebyl vůbec, s Ex. jsme teda párkrát zašli, ale měla jsem z něj dojem, že ho to absolutně nezajímá, vždycky se tvářil jak citrón. Doma u toho vždycky okamžitě usnul. Tohle bylo poprvý, co jsem si fandění s drahou polovičkou opravdu užila.

V baru byla příjemná atmosféra, obsluhovaly tam dvě takový milý mladý holky, seznámili jsme se tam i s pár lidmi. U vedlejšího stolu byli takový dva opilci a začali se fackovat. My kam vlezeme, tam vzniká nějakej konflikt. Povídali jsme si. Hrozně mě rozesmál, když mi začal povídat o svém byznys plánu, že si chce za Prahou otevřít ubytovnu pro Ukrajince. To jsem se chechtala tak, že jsem si hejbla zádama. Došlo tedy na téma bývalých partnerů. Nechtěla jsem to na něj vybalit na plno, tak jsem to zkrátila co nejvíc to šlo. Docela mě to rozhodilo, hlavně když se ptal, jestli jsem je milovala. Taky mi povyprávěl o svý bývalý ženě. Myslím, že minulost máme oba už celkem vyřešenou, takže nám nic nebrání…

Po hokeji navrhl, že si zahrajeme kulečník. Jsem dřevo, neumím držet tágo a jak mám ty klouby hypermobilní, tak dát ty prsty správně mi zaboha nešlo. Ale nebudu lhát, moje neschopnost přinesla svoje ovoce. To ve chvíli, kdy si stoupl za mě a začal mě učit. Bylo to hrozně sexy. Vždycky jsem chtěla, aby mě někdo takhle učil… I když nenaučil, moc jsem si to užila. Potom jsme obsadili Jukebox. Hrál tam Goťák. Měli tam Schodiště. A taky Sunrise Avenue. A Enriqua. Čas plynul, my tam různě blbli, tancovali, došlo už na nějaký bližší tělesný kontakty. Ani jsme si nevšimli, že je venku skoro světlo a my zůstali jako poslední hosti. Je to zvláštní, v jeho přítomnosti ztrácím absolutně pojem o čase. A baví mě, že všechno plyne strašně přirozeně, bez nějakých trapných tich a rozpaků. Je rozkošnej. Je ze mě tak hotovej, že si každou chvíli chladil obličej o půllitr, aby trochu vychladl. Prej jsem superkrásná. Já jsem z něho teda taky paf a nedalo mi to a už jsem mu udělala kárání o tom, jak se podceňuje. Ptala jsem se ho, jestli mu nějaká někdy moc ublížila, že si tak nevěří. Prý ne, že to je v něm.

Zvedli jsme kotvy. Ale domů se nám ještě nechtělo. Tak jsme se svezli na Anděl a tam se vydali hledat nějakej otevřenej bar. Ani nevím, jak se jmenoval, ale bylo to tam super. Dokonce si se mnou dal víno. Hráli tam nějaký český sračky, já zpívala, pak jsme tam tančili v uličce mezi stoly. Trošku se uvolnil, i ty polibky začínají být víc intimní. Je to fakt hrozně zvláštní, Ex. mě po týdnu nutil, abych mu vyznávala lásku, Er. mě chtěl na prvním rande rovnou vojet… Ňufík je úplně jinej, až se bojím, jestli nemá nějakej problém, ale spíš je to prostě slušnej chlap a nechce na to hupsnout hned. Takže to respektuji, užívám si ty začátky, ale je to teda někdy sakra těžký.

Hrozně jsem usínala. Šel nám pro rebully, stejně to moc nepomohlo. Už jsem to víno nějak nemohla ani vidět. Ani nevím kolik bylo, možná tak 6, když jsme se rozhodli jít o dům dál. Respektive k němu domů, nabídl mi nocleh – ve vší počestnosti.

Kopec jsem vyfuněla celkem v pohodě, má na mě pozitivní vliv. Byla jsem zvědavá, jaký to tam má. Je fakt, že v týhle ulici jsem na byty už taky koukala, je to celkem atraktivní místo. Měl to tam hezký, trošku teda binec, který nestihl uklidit, protože šel se mnou, ale to mi nevadí. Z lednice mi dal pivčo, sám si nalil Jamesona. Překvapuje. V pokoji měl na gauči kytaru. WOW. Sedli jsme si, začal hrát a zpívat. No já zírám. A šlo mu to. Hrál mi nějaký polský písničky o tom, jak se chlap zamiloval a pak Metallicu. Sousedi nás musej teď taky asi milovat. Pak mi ukazoval fotky svýho syna. Zdolali jsme další metu. To už začíná být vážný. Jsem zvědavá na malýho. Hodně mi včera o něm vyprávěl.

Byli jsme oba docela utahaný, tak jsme se rozhodli náš mejdan ukončit. „Já vím, že spolu nebudeme spát, ale můžu tě aspoň objímat?“ Půjčil mi triko, uvařil čaj a šli jsme si lehnout. Má spací patro, takový vestavěný, je to hrozně cool. Spali jsme asi 4 hodiny, celou dobu v sobě zapletený, sem tam mě začal líbat do vlasů i na pusu. Různě jsme se hladili a objímali a bylo to fajn. Pak už se mi chtělo celkem čůrat. Vzpomněla jsem si, jak jsem si takhle vždycky došla když jsme se váleli s Er. a ten místo toho, aby na mě počkal, tak vstal taky a do postele se už nevrátil. Strašně jsem se bála, že to Ňufík udělá taky. Po hodině mi to už teda nedalo a zeptala jsem se ho, jestli mi nikam neuteče. Smál se. Jo, já myslím, že jsme oba celkem stejný telata. „Kdes celou tu dobu byl? Kde ses tu vzal?“ „Spadl jsem přímo z Marsu.“

Potom jsme se váleli ještě asi hodinu. Začal bejt celkem oprsklej, na prsa i zadek mi sahal bez ostychu. Sakra, jak já ho chtěla… Vstávali jsme nějak po poledni, uvařil kafčo, vymačkal šťávu z pomerančů a krásně odhadl, co mám k snídani ráda – dostala jsem banán. Posnídali jsme, já mu pak omylem urvala konzoli i se záclonou, protože mě pobídl, ať si klidně zapálím u okna a nějak jsem to nevychytala… Ale co, aspoň vidí ty moje blbý vlastnosti už na začátku. Původně jsme plánovali jít do kina, ale napsal brácha že bude fotbal, tak prej jestli půjdem někam koukat. Oukej.

Hodili jsme sprchu a pak si vlezli na gauč. Schoulil se mi do náruče jako miminko. A já si mohla hrát s těma jeho krásnejma vlasama a hladit ho po tom rozkošnym obličeji. Měl zavřený oči a spokojeně se usmíval. Takhle jsme se tam oždibovali zas asi hodinu. Ale přece se celý den nebudeme válet. Oblíkli jsme se a vydali se do ulic. Vytáhla jsem ho na jeden pěknej hřbitov, byla jsem tam naposled někdy jako malá. Líbilo se mu tam. Bylo tam hodně soch bez hlavy, dělali jsme si z toho celkem srandu. Ta atmosféra byla kouzelná, procházeli jsme se cestičkami mezi břečťanem a náhrobky, na kterých se podepsal zub času. Pak jsme si sedli na lavičku, chytili se za ruce a tak tam spolu asi čtvrt hodiny vegetovali.

Byli jsme takový tuláci. Sedli jsme na tramvaj a jeli. Když nás zaujal jeden park, vystoupili jsme a šli se procházet tam. Proti nám se „vyřítila“ taková paní, co sotva lezla. „No koukej, ta má dost.“ „Já myslel, že je nějaká postižená.“ Vzápětí jsme potkali další paní s podobným stylem chůze. „Hergot, odkud ty báby choděj? Tam musíme!“ Vylezli jsme až nahoru, tam jsme si zase na chvíli sedli, pozorovali jsme pejsky, povídali si. Má rád pejsky. To jsem ráda. Jeho brácha má dokonce stejný plemeno, jako máme my. Nakonec jsme došli do jedný restaurace, kolem který často jezdím, vždycky jsem tam chtěla, ale nikdy se mi to nepovedlo.

Objednali jsme si kávu, Ňufík si dal polívku a obalovaný hermelín. Já nic nechtěla, ne že bych hrála nějakou nežravku, abych udělala dojem, ale když jsem spokojená, tak nepotřebuju jíst. Nakonec jsem mu s tím pomohla, byli jsme skoro jak Lady a Tramp. Po jídle jsme si ještě objednali pití – já Cider, Ňufík teda zkusil pivo, ale bylo vidět, že už mu to leze i ušima. Navrhla jsem, že můžeme jet domů, ať se trochu prospí. Souhlasil. Dopili jsme, zaplatil – připadám si hrozně divně, furt všechno platí. Akorát včera jsem měla šanci, protože jsme toho ve sport baru vypili celkem dost a tolik u sebe neměl, tak jsem něco doplatila. Je fakt že má dobrou práci a říkal, že má v Polsku i byt, co pronajímá, tak mu to asi nevadí. Budu mu to splácet v naturáliích, až bude povolnější… 

Nechtělo se mi domů. Nejraději bych se s ním zas tak válela. Jak říkal – pohoda chill. Tramvaj mi jela až za 5 minut. Stáli jsme na zastávce, on se culil tak, že se mu dělaly ve tvářích ďolíčky. Je fakt hrozně roztomilej, ještě když si skousne ret. To jsem teda začala dělat taky, vypadáme spolu fakt vtipně, takový dvě hrdličky, je fakt sranda, jak se na nás všechny ty barmanky teď culej. Nojo, jaro… Čekání jsme trávili objímáním se, plánováním dalších akcí. Fakt se mi nikam tak moc nechtělo. Mačkal mě k sobě. Doteď ze sebe cítím tu jeho vůni. Bála jsem se, že mi už žádnej chlap nebude vonět jako tenkrát Er., ale Ňufík předčil očekávání. A pak to přijelo, poslední pusa, zamávání. A hurá domů.

Jsem z toho všeho furt taková celá wiiii. Připadám si jak vyměněná a všímají si toho i ostatní lidi. V pátek jsem vyrazila na Svět knihy. S bráchou, po sto letech jako čestný host. Předtím jsme byli na obědě. Říkala jsem, že ten alkohol trochu omezím, takže jsem si dala domácí limču, ale podezírám je, že mi ji něčím řízli, protože takový záchvaty smíchu jsem dlouho neměla. Na veletrhu to bylo príma, ulovila jsem v antiku jednu encyklopedii o motýlech z edice, ze který mám už knihu o minerálech (a teď čumím co všechno ještě vyšlo a asi to nutně potřebuju), u Mamma help jsem si tradičně rozšířila smečku zvířátek, tentokrát jsem neodolala a koupila si rovnou dvě (a třetí dostanu od G. k narozkám). 

Zamířila jsem potom i k „našemu“ stánku, byl tentokrát v jinym křídle. Chtěla jsem Jar. vidět, občas si něco napíšeme, ale není to ono. A taky pro mě měla nějaký balíčky, co mi ještě do práce přišly z Wish po mym odchodu. Ale strašně jsem nechtěla vidět svoje dvě bývalý šéfky, je to sice dětinský, ale stále jsem to nějak nerozdejchala. Vzduch byl čistej, na stánku byla jen Jar. a ta nová ženská, co dělá místo mně. Jenže než si nás všimly, přiřítila se Komise. Zbaběle jsme prchli. Přestala jsem se soustředit, až jsem do tý Tš. fakt vrazila. Teda skoro, ale nebylo úniku a tak jako jsme se kysele pozdravily. Fuj. To jsem se celá zas rozčílila.

Brácha odešel kolem třetí a místo něj přijela právě G. Jsem ráda, že se teď vídáme častěji než jednou za rok, je to jediná holka ze střední, se kterou doteď kamarádím. Zavolala jsem tedy Jar., že jsem u piva, jestli se staví. Přišla. Objaly jsme se a nechtěly se pustit. Strašně mi chybí. Ona a ty naše čtvrtky. Pozvala jsem ji na štrůdlík, dostala jsem tašku plnou pokladů, co po mně ještě posbírala v baráku a na chvíli jsme si sedly. „Vy jste hodně spokojená teď, co? Je to na vás vidět.“ Před sebou měla ještě můj ztrápenej vzhled z doby, kdy jsem brala čárů. „Nestěžuju si… Dokonce i tak nějak mám i známost.“ Jar. trochu ztuhla a podezíravě se na mě podívala. „Není z Ukrajiny.“ Očividně se jí i trochu ulevilo. „A zatím mě ani nemlátí, takže ideál.“ 

Oujé, nějak mi nejdou ty články zakončovat. Je to pořád všechno WOW.

A už teď mi chybí.

Safra, co to se mnou ten chlap udělal?!

6 komentářů: „Kdes celou tu dobu byl?

  1. Souhlasím, že je teď nějaký erotický a zážitkový postavení hvězd a taky si to náramně užívám 😂 Do všeho po hlavě, radši litovat později skutku než strachu

    1. Jojo, komenty tu jsou. Nějak jsem pořád nepřišla na to, jak je nemuset ručně schvalovat. 😀 Ano ano, hvězdy se nám postavily… 😀 Je to fajn, dlouho jsem nic takhle fajn vlastně nezažila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.