Všude kde jsem byla…

Já vůbec nevím, jak začít. Kurva, sakra, jo! Mám za sebou největší mejdan svého života, kdy se dělo snad úplně všechno, děsně mě bolí žlučník a fakt netuším, jak to těch 12 hodin v práci vydržím, připadám si jak v Bukowskiho kocovině, ale stálo to za to!

Na pražský Majáles jsem se poměrně těšila. Před dvěma lety jsem na něm poprvý viděla TroubleGang a to odstartovalo další príma kapitolu života. Kamarádi mi asi týden zpátky psali, jestli se letos taky přidám. Oukej, proč ne. Koupila jsem si někdy v pondělí lupen. Jaký bylo překvápko, když někdy ve čtvrtek vyšel program a byli tam! Kap, Marpo, WHNT… Ou jééé. Neskutečná radost. Jsem si správně přála, protože posledně v Lucerně jsem prohlásila, že by to chtělo co nejdřív nějakej pěknej koncert venku… Tak jsem se dočkala.

Sešli jsme se už poměrně brzo. Holky a Taťka připravili doma pohoštění a my s Do. za nimi přijeli kolem 11. Degustace mohla začít. K tomu jsme popíjeli perleťové šáňo s jahodama a sepisovali program, který nás zajímá. Jak to ze začátku vypadalo, že se tam půjdeme jen vylejt, protože nás nic moc z původního složení nezaujalo, nakonec se program celkem slušně naplnil a každý si tam našel to svoje.

K areálu jsme přijeli krátce před druhou hodinou. Všude bylo bambilion lidí, panika! Celkem rychle jsme prošli vstupem, jelikož nás zastavily nějaký slečny a daly nám pásky a když jsme došli k bráně, zrovna jednu cestičku otvíral nový sekuriťák, fešák, hned jsem využila šanci a nechala si udělat osobní prohlídku, muhehe… V areálu jsme dostali nějaký slevový kuponky na vodku s Redbullem, tak jsme hned věděli, kde je naše místo.

První kapela, kterou jsme si poslechli, byla Gaia Mesiah. Nějak nevím, nebylo to špatný, ale nenadchlo. Nejvíc jsem se samozřejmě těšila na 15:50, kdy začínali moji zlatí TroubleGang. Mezitím jsme zaběhli ještě na chvíli na Pavla Caltu, mám ty jeho písničky celkem ráda, ale stejně jsem se nedokázala pořádně soustředit, už jsem se viděla v kotli. Dočkali jsme se. Kluci hlídali věci, takže jsem mohla jít hezky pěkně na lehko a nikoho neohrožovat kabelkou a my s holkama šly najít dobrá místa, kde něco uvidíme. No co vám budu povídat, na to že byly 4 odpoledne, myslím si, že se nám povedlo udělat pořádný peklo. Bylo to super, i přes to, že jsem si něco udělala s kolenem.

Hráli všechny moje oblíbený písničky, od rána jsem se nejvíc těšila na Gregora McConnora. Nejlepší překvápko byl Kuži, zahráli i novej song z připravované desky. Moc moc moc jsem si to užila. Když to skončilo, jen jsem vyčerpaně seděla na zemi a popadala dech. Ou jé, tohle bylo prostě boží! Chtěli jsme jít na Máru Ztracenýho, ale nakonec jsme nějak neměli sílu, naštěstí jsem slyšela moji nejoblíbenější O pravdě aspoň když jsem stála po TG frontu na záchod.

Za náma na stage začalo vystoupení Ega. To vůbec neznám. Znám akorát Žijeme len raz, tu jsme si užili za pochodu k baru. Jde se lejt! Protože Do. není žádný troškař, objednal nám víno do půl litrovýho kelímku. Ou bože. Taťka chtěl na Jeleny, tak jsme šli. Ty mě moc nebavěj, jako muzikantu jsou to dobrý, ale nelíbí se mi ty písničky. Ale celkem jsme si to užili, trošku sprchlo, ale ne nějak brutálně – jsem totiž poručila větru dešti…

Pekelný bylo, že se mi chtělo furt čůrat a nerada jsem chodila sama, protože jsem se bála, že se někde akorát ztratím. 😀 A fronty byly samozřejmě čím dál tím horší a s přibývající hodinou se rapidně zhoršoval i stav kabinek.

Z večerního programu jsme si vybrali Rybičky 48, pár písniček od nich znám, ale nikdy jsem na nich nebyla. Mile překvapili, koncert jsem si poměrně užila. Nebudu lhát, i když s politickýma výstupama Krajča taky úplně nesouhlasím, celkem mám Kryštof ráda a těšila jsem se o to víc, neb jsem je nikdy na živo neviděla. Nezklamali. Společně s TG jsem si právě jejich koncert užila nejvíc. Navíc jsme si koupili takový blikající úchylnosti do hlavy, tak jsme blikali a tančili a skákali. Nikdy mě nenapadlo, že budu hopsat na Zůstaň tu se mnou. Akorát jsem teda fakt nešťastná z toho svýho hrudníku. To se nedá. A opravdu velice vážně začínám uvažovat že si na tu plastiku našetřím, protože to je strašný peklo.

Po koncertě jsme šli ještě teda na záchod, tam jsme potkali takovou bandičku vylitejch pubošů, ten jeden ztratil mobil, tak jsem mu pomáhala hledat. Nenašli jsme, ale byl vděčný a jeho kámoš na mě pak tak významně: „Znáš tady chlapce jménem XY?“ Tak nevím kdo to byl, možná nějakej Youtuber, já se v těch dětech moc neorientuju… Ale byli milý, snad ten mobil někde pak našel. My třeba našli Iqos. Já ho našla, kamarádka sebrala a teda Do. si ho vzal.

Stala se samozřejmě naprosto typická věc. Místo toho, abych jela jako slušná holka s dobrým pocitem, že taky jednou přijdu kolem půlnoci a relativně střízlivá, měla jsem hroznou chuť jít ještě do Hospůdky. Psala jsem bráchovi, jestli to nemůže v práci dřív zapíchnout, ale byla jsem celkem odhodlaná tam jít i sama. Štěstí mi bylo nakloněné, brácha nemusel šéfa ani moc přemlouvat, domluvil si dřívější odchod a tak se jelo…

Cesta metrem byla v pohodě, seděla jsem naproti takovýmu veselýmu páru z Liberce a seznámili jsme se ještě s jedním jejich krajanem, zpívalo se a byla fakt sranda. Pár nás v půli cesty opustil a my přestoupili na béčko. Ujelo nám metro před nosem, naštěstí jelo ještě jedno. Na Anděl jsme dojeli s bráchou současně, akorát on tramvají. Když jsem vkráčela dovnitř, ani náznakem mě nenapadlo, co se všechno za celých dalších 24 hodin stane! Přátelé, to zas bylo! Měla jsem strašně dobrou náladu, připadala jsem si jak po lajně koksu, plná energie. Musela jsem to ze sebe nějak setřást.

V Hospůdce panovala dobrá atmosféra, byla tam kamarádka ze základky s přítelem, Bitch, která je fakt šeredná a zvala mě na brko, a za barem kámoš, se kterým jsem posledně měla trošku techtle mechtle. Objednala jsem si vodku s džusem a kecli jsme si na bar. No, netrvalo to dlouho a už jsme se s kámošem k sobě zas měli. On má něco v sobě, nemůžu si pomoct. Takže jsme se samozřejmě začali asi u 3. cigára líbat. Vyměnila jsem vodku za víno a užívala si nekonečný mejdan…

K ránu před zavíračkou jsem si vynutila puštění TroubleGangu. Byla jsem nahluchlá, tak jsem stejně slyšela velký prd, ale hopsala jsem tam s tou blikající mašlí jak kráva. To zaujalo nějakou cizinku, která se mezitím dala do řeči s bráchou. No, Servírka nás vyhnala asi kolem pátý. Slušné děvče, které by teda neodolalo a šlo po festivalu ještě na tři skleničky s přáteli, by v tuhle chvíli stoprocentně jelo domů. My ne. Já a kámoš jsme se přemístili do nonstopáče. Bylo už světlo, lidi chodili do práce, my vylitý jak vázy, prostě jak by řekla kámoška: „Na klasickou Kačku“.

V nonstopáči si k nám sedl takovej nesympatickej černoch, po chvíli mi lezl fakt na nervy. Hlavně když mi furt nutil koks, já nechtěla, on že nevím o co přicházím, říkám že to znám a on mě začal přesvědčovat o tom, že ne, že jsem to nikdy neměla. Kurva tak snad vím co fetuju, ne. Já tím nosem taky prohnala kde co a i když je koks fakt super, toto ráno jsem se rozhodla zůstat u piva, to mi plně vyhovovalo. Nakonec jsme mu to teda řekli, chtěla jsem být s kámošem sama a užít si tu naší malou aférku, která je dost možná úplně poslední na nějakou, doufám, hodně dlouhou dobu.

Alkohol a fakt, že jsem už vlastně skoro rok neměla chlapce, udělal holt svoje. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsem držela jeho stojícího pinďu v ruce a začala snídat po svým. Vypadal spokojeně, vůbec se nebránil. Sluníčko pražilo, kolem nás chodila uklízečka, která se tvářila diskrétně a já mu ho dál vesele kouřila. Po chvíli jsme si uvědomili, že to co děláme je asi trochu za hranou, tak jsme toho nechali. Zaplatili jsme a šli do Mekáče na hranolky a potom do Tesca pro nějaký pití. To jsme se nasmáli, protože já kráva vzala omylem nealkoholickou Bohemku a přišli jsme na to asi až po půlce vypitý flašky. Hroznej hnus to teda byl, takový děsně sladký, růžový, ani jsme to nedopili.

V parku jsme zas neudrželi naše pudy na uzdě, přelezli jsme plot a zalezli si na takový pěkný místo a tam jsme se pokusili vesele souložit. Šlo to blbě, přecejen únava a alkohol umí zejména u mužů udělat neplechu. I tak jsme si to celkem užili, od čeho máme pusu a ruce, žejo. Když jsme se teda dosyta vyřádili, šli jsme zas o dům dál. Akorát mám pocit, že přímo nad náma je průmyslová kamera.

Na Andělu byl otevřený kostel. Nikdy jsem tam nebyla a mám ráda kostelní atmosféru, i když se nepovažuju za křesťana. Zrovna se tam schylovalo k nějaký bohoslužbě. Usedli jsme do poslední lavice. Netrvalo to dlouho a najednou jsem ucítila jeho ruku mezi svýma nohama. „Skončíme v pekle, kamaráde!“ Bylo to moc hezký a moc příjemný na to, abych poslechla morálku. Chvíli si se mnou takhle hrál, ale vyrušila nás nějaká stará babička, co si přisedla vedle. My jsme fakt strašný…

Bohoslužba byla fajn, moje pubertální ožralý já se ale začalo potichu smát, protože mi celá ta situace přišla hrozně absurdní a byl tam nějakej kněz s kytarou a nadšeně zpíval a já si připadala jako na koncertě a přemýšlela jsem, jak by návštěvníci křesťané přijali mé hlasité fandění a hopsání, tak, jak to na koncertech dělám… Zůstala jsem samozřejmě jen u myšlenek. Větší ostudu kámoš. Regulérně v tý lavici usnul. Když nás pokynuli, ať vstaneme, snažila jsem se ho vzbudit. Ta babička vedle nás mávla rukou, prej ať ho klíďo nechám spát. Tak fajn.

Po té, co jsme se nechali osvítit jsme koupili dvě flašky vína a přemístili se na Náplavku. Tam jsme si povídali o životě a sem tam se u toho krásně líbali. Je pravda, že teda na to, že je to takovej zajíc, fakt umí.

Čas hrozně rychle plynul, bylo už něco kolem jedný, možná druhý, netuším. Sluníčko pařilo, mně bylo fajn. Když nám došlo víno, stále jsme neměli dost. Šli jsme do Erotic city. Já jak jsem nahluchlá, tak nevím, co přesně kámoš tý nebohý prodavačce říkal, ale vyjela na něj, že takových idiotů jí tam chodí denně několik a ať jdeme do prdele. Vskutku profesionálka a to jsem se fakt chtěla podívat, mám nějaký radosti vyhlídnutý a chtěla jsem je vidět nejdřív na živo.

Přesun následoval do hospody, který se přes rok vyhýbám. Chodívali jsme tam s Er. a měla jsem tam nějaký osobní neshody s Barmanem, který mě sice údajně chce (asi jako všechno, co má prsa a pipinu), ale dělá to tak jako po svým a je pěkně jízlivej a drzej a kousavej a mně to přijde docela moc. Tohle si já dovolit na zákazníka, tak mě vyrazej, on je takhle otravnej totiž na úplně všechny. Smutný.

No, ale i přes to jsem nikdy nepřestala nosit členskou kartičku u sebe a jak jsme byli vykalený, měla jsem chuť sebou někam plácnout a dát si k tomu pivu cígo. Doufala jsem, že na místě bude protisměna, ale ne, měla jsem smůlu. Barman projevil skutečně radost že mě vidí, už jsem to nevydržela a vyštěkla na něj: „Máme jít jinam? Nebo tě naše přítomnost nebude obtěžovat?“ Pak se nějak uklidnil a bylo to fajn. Kámoš usnul, já teda taky měla pár takových slabších chvilek, kdy se mi zavíraly oči, navíc se mi udělalo pěkně blbě, takže jsem šla zvracet na záchod. To se mi teda už sakra dlouho nestalo, vtipný bylo, že jak jsme pili to šáňo perleťový, tak ta voda, co ze mě vyšla, měla úplně stejnou barvu. Jupí, zvracím duhu!

Bylo to tam takový nudný, všichni byli střízlivý a upjatí, kámoš furt spal, tak jsem se teda ujala zábavy sama. Poprosila jsem Barmana, ať mi tam dá Redhoty, zapla mašli a šla tancovat. Naštěstí mě v tom nenechal a střihli jsme si ploužák. Pak jsem mu debil dala svoje číslo, tak doufám, že nebude moc otravovat, takovýho chlapa fakt nepotřebuju. Ptala jsem se ho, proč si mě přidal na FB, když mi od tý doby nenapsal ani čau a prej tam chce mít všechny své přátelé a já jsem také „přátel“. Hm, tojono.

Už ani nevím, kolik bylo, myslím tak sedm? Zaplatili jsme a vyrazili ven. Slušná holka ve mně dočista chcípla a já před sebou měla další štaci – tentokrát tu úplně nejkrásnější. Tušíte správně, místo toho, abychom drandili domů, jsme skončili zase v Hospůdce. Servírka se nám smála, protože v našich tváří byl celý ten příběh maratonu po smíchovských putikách zapsán. Já teda měla šlehu neskutečnou, jak jsme se cumlali, tak jsem měla celou olezlou pusu, příšerně opuchlej xicht a aby toho nebylo málo, děsně jsem se spálila na sluníčku, takže v kombinaci s tím chlastem jsem byla červená jak rak. Objednali jsme si pivčo, zabrali stůl, u kterýho seděl ErHá. když jsem ho poznala…

Kámoš zahlídl na baru nějaká známý a šel za nima. Já seděla, věnovala se svému pivču, tuším, že jsem byla v nějakým kómatu už nebo co, když v tom mě z něho vyrušil… no kdo jiný než samotný ErHá.! Kámoš se přiblížil a já ho normálně drze vyhnala od stolu. Neprotestoval, popřál mi hodně štěstí, vzal si věci a šel na bar. Začala jsem nadšeně mávat na svůj nový objev. Oplatil mi to a přisedl. To bylo tak osm. A já měla před sebou ty nejkrásnější 4 hodiny.

Seděli jsme spolu, popíjeli pivčo, povídali si, poznávali se. Už vím kde pracuje, kolik má sourozenců, že má sedmileté dítě. Byl hrozně pozornej, zajímal se o to co ráda dělám, jaký mám ráda kytky. Všiml si, že mám vybitý hodinky a hned se nabízel, že mi v nich vymění baterku. 😀 Hrozně ho zaujaly moje náramky, prý mi taky jednou nějaký do sbírky přidá. Pak mě chytil za ruce. Má krásný velký tlapy. Celkově je dost vysokej proti mně, je to nezvyk, ale je to príma. Ex. i Er. nebyli zas tolik vysoký, tohle je příjemná změna.

Za celý 4 hodiny nebylo hluchýho místa. Bála jsem se, že mu nebudu rozumět, ale až asi na 2 slova, kdy jedno gůglil a on a druhý jsem mu řekla anglicky, bez jedinýho problému. Omlouval se, že nenapsal, byl prý v Polsku. Řekli jsme si jak to máme, já se přiznala že se mi teda fakt dost líbí a ráda bych tomu dala šanci, on to má stejně, jen jsme se dohodli, že na to půjdeme pomalu. Což je super, kdybych mu hned vlezla do pelechu, tak mě třeba hned odkopne. Bude asi dost citlivej a emotivní a když se zamiluje, tak tomu bude dávat všechno. Ptal se mě, kolik jsem měla kluků a jak dlouho jsme byli spolu. Myslím si, že ho moje odpověď uspokojila. Chudák, kdyby věděl co všechno jsem kde ohrabala mimo vztah. Minule jsem si dělala seznam a to číslo mě celkem vyděsilo. A ještě víc mě vyděsilo, že jsem si to všechno dokázala vybavit. 😀

Byli jsme si nějak čím dál tím blíž. Sem tam jsme se pohladili, objali. Hladili jsme se po rukách a čuměli na sebe jak na svatej obrázek. Hrozně se mi líbí, má naprosto krásný modrý oči, který úplně svítily. Já sundala brýle, takže jsem na něj taky vyvalila ty svoje kukadla, očividně to zabralo. Taky je do mě zakoukanej od první chvíle, že tu v Čechách je docela dlouho, ale někoho jako jsem já ještě nepotkal. Ptala jsem se ho, jestli se mě nebojí, jestli nejsem moc divoká, tak prý ne.

Chtěla jsem, aby ta chvíle nikdy neskončila. Když jsem nedávno debatovala na fóru o zákonu rezonance, jedna slečna mi tam napsala celkem zajímavou věc. Nepředstavuj si konkrétní osobu. Představuj si jen, jaká ta osoba je, klidně si to sepiš. Použij ty vlastnosti, který jsi měla ráda na Er. No a pak uvidíš, jestli se vrátí Er. nebo se objeví někdo novej. Tak jsem si představovala. A snažila jsem se být fakt konkrétní, abych pak neztrácela čas s nějakým debilem. „Co jsi za znamení?“ „Beran.“ BINGO!

Viděl, že už mám dost. Ta únava bylo něco strašnýho. Rozbolel mě ten žaludek se žlučníkem, tak jsem historicky poprvé pila v hospodě nealko. Nutno říci, že malinovku maj fakt super a přemýšlím, že si dám nějakou dobu pohov. Celkově na mě měl ErHá. dost pozitivní vliv, za celou tu dobu jsem nebyla ani jednou kouřit. Jemu to teda nevadí, ale stejně. Pořád jsme na sebe civěli jak na úkaz, já ho každou chvíli hladila po tvářích, kde mu rašily fousky, a i když jsme to neměli absolutně v plánu, došlo i na první pusu. A na druhou, a na třetí… Jen takový malý pusinky hezký. Takhle, nejraději bych ho popadla a šla za první roh vošukat, tak moc jsem z něho paf!

Potkali jsme známého. Jsou to asi dva týdny, co jsem se s ním dala do řeči na cigáru. Požehnal nám. Prý nás sledoval během večera a i když tu už do ErHá. dělalo hodně holek, tak se k žádný nechoval tak krásně jako ke mně, že nám to moc přeje, že budeme krásnej pár. A my se culili jak měsíček na hnoji a bylo nám naprosto skvěle. Taky jsme tam potkali jednoho českého herce, co tam pravidelně chodí. Jako by snad celá hospoda slavila to, že si konečně K. našla nějakého (snad) normálního chlapce, hned nám s úsměvem mával a zdravil. Byl fakt roztomilej, minule jsem mu musela vysvětlit, že brácha není můj přítel, včera se zas podivoval nad fotkou s Kapem, kterou mám jako tapetu na telefonu. Tak jsem mu musela říct, že opravdu žádného chlapce teď nemám. Ale že bych chtěla… 😀

Rozhodli jsme se, že v nejlepším se má přestat. Odebrali jsme se k baru, Servírka na mě mrkla: „Tak ErHá., K. měla jen dvě pivča a tu malinovku, to bys jí mohl pozvat.“ Ani neprotestoval. Týjo, že bych si našla chlapce, co má i na pivo a nenechá se vydržovat svou chudou přítelkyní? 😀 Vyšli jsme ven, říkala jsem mu, že asi pojedu tramvají, protože jsem za ty dva dny utratila už fakt kotel a že není ještě ani tak pozdě, bál se, prý si mám objednat tágo, že to bude bezpečnější. Tak jsem ho objednala. A pak jsme tam stáli, objímali se a já měla chuť nenápadně tu aplikaci vypnout a ještě tam takhle stát. Třeba dodnes…

Nedalo se nic dělat. Vůz přijel. Poslední pusa. Sedla jsem si do auta. Mávali jsme si. Tak snad jsem ho moc nevyděsila. Máme nějaké společné plány, říkala jsem mu o tradici kdy se milenci choděj vocumlávat na prvního máje, celkem se mu to líbilo a možná se teda půjdeme vocumlávat. Je to hlavně jediný den, kdy mám tenhle týden čas, jinak jsem furt v práci. Nedalo mi to a pozvala jsem ho teda na ty svoje blížící se narozky, tak prý dojde.

Doma jsme si ještě napsali poděkování za krásný večer a já pak šla spát. Bylo mi teda jako psychicky výborně, takhle nádhernou tečku večera jsem – přiznám se – trošku čekala, neboť když jsme si vyměnili kontakt, říkala jsem si, že by mi vyhovovala neděle, ALE nesměla bych se na Majálesu moc vylejt. No, tak takhle bylo jasný, že se zjeví. Horší byla ta fyzická stránka, žlučník mě fakt trestá, nemohla jsem ani pít, nic, všechno jsem cítila, do toho jsem si hýbla kolenem a když jsme s kámošem přelézali ten plot, bylo to dost vysoko a já jak jsem tlustá, tak jsem se tam musela vyškrábat jako vorvaň, no a něco jsem si udělala s rukou. 😀 Prostě kráva no.

Nemohla jsem spát, furt mě budil ten zasranej žlučník. Oukej, já vím, že jsem to přepískla a můžu bejt ráda, že vůbec žiju, ale nech mě být!!! Venku pršelo, já měla plnou hlavu ErHá. a fakt jsem se teda kurva bála, jak se mi bude stávat do práce.

Jsem děsivě líná. Nemůžu mluvit, neslyším. Parchanti vřískaj. Pálí mě obličej, mám asi nějakej úžeh, ten žlučník nepřestává bolet, takže už nějak nevím co s tím, protože mi kvůli tomu nejde pít a už asi 2x jsem si myslela, že se pozvracím. Jako takhle, já na ty kocoviny právě vůbec netrpím, druhej den jsem po párty zvracela jen jednou v životě, jediný co mívám, že jsem strašně unavená a teda jak většinou vyčudím asi 2 krabičky, tak nekouřím, protože jsem překouřená. Ale tohle je fakt hell.

Jsem tak moc líná. že jsem nebyla zatím ani na pauze. Nechodí naštěstí moc lidí, mám fakt řachu, ten xicht svítí jak semafor, tak maj lidi i pochopení a neotravujou víc než je nezbytně nutné.

Mám hlad. Hroznej. Ale nemůžu jíst. 😀 Prostě to nejde přes ten blbej žlučník. Koupila jsem si nějakej koláč a dostala jsem do sebe asi 3 sousta. Taky tu mám řepovej džus, tak to jako vůbec nejde. Popíjím teda šumák a nějakou minerálku, ani ten čaj mi nejede, fakt to dost bolí.

Těším se domů. Tam teda se mnou asi nikdo nebude mluvit, neb jak jsem se zapomněla v čase, nenapsala jsem jim, že žiju. Až ráno asi v 9 a moje „dáme si někde něco k jídlu a pak přijedu“ se kolem čtvrté odpoledne změnilo no: „omlouvám se, vybil se mi telefon, pořád ještě paříme“. Pak mi psala babička, jestli jako žiju, ale to bylo zas asi už v půl 2, tak to jsem teda zrovna chrápala. Ale to je buřt, musím si nějak vyřešit to bydlení. Uvažujeme s kolegyní, že bychom šly bydlet spolu, někdy od září, tak pak by to byla pohodička. No a kdo ví, třeba budu občas přespávat u svého? chlapce.

Jak včera několikrát pronesl: WOW!

 

 

 

1 komentář: „Všude kde jsem byla…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.