Týden 11. a 12.

„Udělalas z tý naší party nevětší progres, udělej za minulostí už tu čáru definitivní.“ prohlásil nedávno Do., když jsme degustovali na Strahově a u toho měl v očí něco, co mě donutilo se nad sebou zamyslet. Tak jo. Trochu jsem se do toho ubula a věci se daly do pohybu.

V práci jsem si dupla a sám manažer přišel s tím, že si zasloužím přidat. A ta částka, co se mi zjevila na účtu je slušná, na to, že tu nejsem ani půl roku… I když je v tom pořád ještě nějak binec a nejasnosti. Měla jsem vztah! Trval sice jen asi 3 hodiny, ale dokázal ve mně probudit odhodlání začít s někým nanovo. O dva dny později jsem se definitivně zakoukala do ErHá. A dle jeho pohledu a úsměvu i on do mne. Sehnala jsem konečně padnoucí podprsenku! Je neskutečný pocit ráno odejít do práce a večer z ní přijít a mít prsa pořád na stejnym místě. Za těch 8 let trápení jsem už zapomněla, jak super to je. Mám fotku s IronKapem! Krásnou, dala jsem si ji jako tapetu. Sice jsme na ní vylitý jak vázy, ale ráda na nás koukám. Přišly mi šaty z Ali ne úplně velký velikosti a jsou mi akorát! Ou jé. Fakt jsem počítala s tím, že se do nich nevlezu… A tak dále a tak dále… Wiiiii.

12. 3. 2019

Normálně bych měla volno, ale protože kolegyně vyváděla nedávno nějaký psí kusy, brala si směnu navíc, aby si ty resty dodělala. A protože jsem nechtěla přijít o hodiny, šla jsem si to odpracovat v úterý. Přišlo nám docela dost zboží, samý novinky. Psala jsem kolegovi na centrálu, že potřebuju zalistovat, ochotně mi hned odepsal a prd. Až v pátek jsem zjistila, že mi ten mejl padl do spamu. 😀 Takže jsem poprvý v životě něco nedodělala hned. Cítím se jak rebel. (A taky debil, že jsem se do toho spamu nepodívala.) A v kuřáckym koutku nám udělali novej popelníček. Hehe.

13. 3. 2019

A tak se mi splnil sen. IronKapa mám z celého TG nejraději a už asi rok jsem se snažila s ním vyfotit, ale nikdy mi to nevyšlo. Když ohlásil, že bude na Václaváku pořádat párty k nový desce, poprosila jsem kolegyni o výměnu směny. Souhlasila. Těšila jsem se, ale zároveň jsem byla děsně nervózní, protože z týhle party nikoho neznám a připadám si tam trochu cizí. Naštěstí šel Fí. se mnou. Bylo to fajn, hrála tam ta nová deska, která mě baví, kromě Kapa byli na místě i ostatní kluci z kapelu a crew, popíjel se Jameson a atmosféra byla s narůstajícím časem (a promile) uvolněnější. Kap tam měl děvče, takže mi bylo blbý se na něj nějak vrhat, naštěstí příležitost byla, na fotce nám to sluší a hezky mi poděkoval a podíval se mi do očí. Cítila jsem se zas jak patnáctka, hehe. Protože jsem se naladila do párty módu, naše kroky směřovali na Mírák, kde konečně vyndali lavičky ze zimního spánku, takže jsme popíjeli víno, poslouchali muziku a já se pak seznámila s kytaristou O., se kterým jsme zpívali Lucii, Redhoty, Chinaski a bylo nám dobře.

14. 3. 2019

Bylo to hezký, když nás Fí. opustil, ještě chvíli jsme na Míráku poseděli. Potom jsme ruku v ruce došli na Lazarskou, doprovodil mě až před barák, kde poklekl a začal skládat písničku o tom, jak poznal na Míráku jednu K. Došlo i na pusu, takže jsme se chvíli líbali schovaný ve vchodě a pak se rozloučili. No a protože mi stačí málo, tak i přesto, že tohle nebude mít pokračování, celej čtvrtek jsem se zamilovaně usmívala a měla motýlky v břiše. To se mi sakra dlouho nestalo.

15. 3. 2019

A v pátek zase do roboty. Měla jsem docela dost práce, díky tomu, že jsem ve spamu vyčmuchala ten mejl od kolegy, mohla jsem dodělat zboží. Hezky jsem si ho napřijímala, předělala zas půlku prodejny, tak to celkem utíkalo. Těšila jsem se domů, že zalezu hned do postele, ale naši mě pozvali na víno.

16. 3. 2019

Sobotu jsem to v práci nějak přetrpěla. Při životě mě držela vidina, že večer budu sedět ve svý hospůdce a další den nemusím vstávat. Poklidila jsem, tak nějak odpočítávala minuty… Nevím jestli je to na tý fotce vidět, ale zasychající voda vytvořila na talířku srdíčko. Že by znamení? V hospůdce bylo plno, naštěstí se nám povedlo získat stůl. Byl to moc príma večer, kdy jsme popíjeli, debužírovali, já si pochovala takovýho místního rozkošnýho péseka, zpívali jsme Lucii a Redhoty (a mnoho dalšího), pomáhala jsem nějakýmu opilci a zakoukala se. Tentokrát své štěstí hledám v polských vodách, tak jsem zvědavá. 😀 Je divnej, pořád vysedává po hospodách, jednou jsme se spolu i bavili, to by mohlo klapnout. 😀 Ten pohled, ten pohled…

17. 3. 2019

Tak mi ty čerstvý události nějak vlily krev do žil. Byla jsem taková přiblbá, furt si přehrávala ty momenty s kytaristou O. i ErHá. Sakra, jak s tím naložit? Kde je ta emancipovaná žena, co si s chlapama jen hrála? Proč si představuje nějaký vztahy zas? Jí to nestačilo? Prošla jsem se s Bibčou, venku bylo fakt krásně, škoda že se jí nechtělo moc chodit. Vytáhla jsem dokonce svoje starý kalhoty s kytkama, který jsem si dotrhala když jsme byli s Er. na houbách, pokusila jsem se je zašít, takže jako nosit se furt dají, ale nesmí se v nich člověk moc hýbat. Asi si je koupím znova. Celkově jsem teď hrozná, pořád něco nakupuju, tím, jak jsem nikam nešla, měla jsem čas udělat výpočet tý velikosti podprdy a ještě jsem si zkusila objednat džíny a jedny kalhoty, protože žádný pořádný nemám, ale tam se bojím, že se do nich nenacpu. Tak uvidíme.

18. 3. 2019

Docela mi ty dva dny v kuse volna chyběly, ale nedalo se nic dělat, v pondělí tradá makat. Přijelo mi docela dost zboží, tak jsem zas měla o zábavu postaráno. Dokonce to i celkem rychle utíkalo. A doma mě čekalo tradiční posezení s vínem a našima.

19. 3. 2019

Vegani jsou hrozně podvyživení chudáci co se cpou jen zrním. Ne, i vegani můžou prasit! A teda tyhle gumový bonbóny jsou vážně mňamka. Úterý byl docela záhul, zas mi přijelo nějaký zboží, musela jsem udělat velký úklid. Hned ráno mi nějaká kunda zlodějská štípla dvě knihy, je pravda, že jsem se s těma telatama z ochranky pak celkem pobavila. Hlavně když mi pak začali rabovat sešity, že se u mě dobře krade. Hovada. 😀 Ale těšila jsem se domů. A tam? No hádejte třikrát.

20. 3. 2019

I když jsem měla volno, musela jsem vstávat. Čekal mě „výlet“ k doktorce a pak na poštu. Přišly mi z Ali krásný tenisky, žel, maj to blbě očíslovaný a jsou mi malý. A to mám na cestě ještě takový „lodičky“, docela se bojím, že to bude to samý. Doma jsem odpadla, udělala jsem si nehty a pustila si Zkázu dejvickýho divadla. Celkem sranda, i když je to pěkně střelený. Potom jsem jela za babičkou, která umí pěkně rejpat, takže mě hned ze začátku rozbrečela. Takže tam teď zas nějakou dobu asi nepůjdu, nemám na to nějak nervy už. A večer ještě hurá s T. do hospůdky a po hospůdce ještě pokec s našima – tentokrát už bez dalšího vína. 😀

21. 3. 2019

Měla jsem jít s partou na laser game a do hospody a nikam se mi nechtělo. Navíc mě pěkně bolelo v krku  a měla jsem práce, že jsem nevěděla kam dřív skočit. Dodělala jsem pořádek a konečně nafotila a vystavila oblečení a věci, který chci poslat dál. Měla jsem celkem velký oči, myslela jsem si, že něco na Swapu udám, ale zatím teda prd. Ale tak uvidíme. Taky teď váhám, dostala jsem od Er. krásnej kašmírovej svetr, je ještě s visačkou, stál skoro 4000,-, je mi malej, tak si říkám že bych ho střelila… I když je mi to líto, byl to dárek a třeba… ne, asi nezhubnu. A večer jsem měla mejdan s hafanem, naši šli někam na koncert. Tak jsme lenošily. No a tyhle houby mi přivezli naši z Rakouska, trvanlivost měly do srpna a sežrali mi je červíci. Šmejdi.

22. 3. 2019

Snad poprvý jsem přišla do práce a bylo všechno hotový! A to dokonce včetně věcí navíc, jsem zírala. Jo, kéž by jí to vydrželo, ale nesmím nic zakřiknout. Jinak bída a děs, protože bylo venku pěkně, na krám skoro nikdo nechodil. I tak to docela dobře utíkalo. Večer jsme šli s Fí. na skleničku, venku bylo krásně, ve vzduchu jsem cítila úplnou nostalgii. 

24. 3. 2019

Tak konečně opravdu krásný teplý den a já musím být kde? No jasně že v práci! Všichni ostatní se někde slunili, takže nám na krám za celý den přišlo asi 60 lidí. Děsně jsem se nudila a chtěla utéct. Ale smůla. Z tý nudy mě vytrhl akorát brácha, kterej udělal překvápkovou přepadovku. Přinesl mi děsně drahou zmrzku, jsme si psali, co bych chtěla ochutnat, sice se přehmátl a místo veganský vzal normální, ale i tak mě to skoro dojalo. 😀 Já mu na oplátku přichystala ovocný hody, nakrájeli jsme si kiwi, banán, jahůdky a mandarinky a mlsali. Celkově jsem si dala takovej odlehčenej víkend, jen ovoce a zelenina, protože mě bolel pěkně žaludek. Takže i doma jsem si místo vína dala akorát salátek s olivama. No, stejně to nepomohlo.

24. 3. 2019

Včera už nebylo počasí nic moc, takže i návštěvnost OC stoupla. Do toho tam probíhala nějaká akce, takže jsem měla hlavu jak pátrací balón a nemohla se dočkat konce a následujícího volna. Vůbec to neutíkalo. Nic mě nebavilo, chtěla jsem spát. Akorát při druhý pauze jsem byla potěšená, v jednom krámě pracuje takovej sympatickej vlasáč, občas mi přijde, že se na mě usmívá, když se potkáme v autobuse, ale nikdy jsme spolu nemluvili. No a teď přišel k popelníku na cigáro a tak radostně mě pozdravil, že mě to fakt potěšilo. Naštěstí jsem se tý devátý dočkala, přijela kolegyně, vzaly jsme vínečka a šlo se na meeting. Dokonce i vlasáč dorazil! Akorát seděl docela daleko od nás, tak jsem na něj nechtěla hulákat. (I když, na Míráku se to osvědčilo…). Večer to byl fajn, akorát to rychle uteklo a málem nám ujel poslední autobus, protože jsme se zakecaly a zapomněly na čas.

25. 3. 2019

Tak jsem přišla domů a na zdi toto! Homer? Darth Vader? Gorila? Kdo ví. Byla jsem pěkně promrzlá, blbě se mi spalo, ráno mě opět chytaly děsný křeče do lýtka. Takže dnešek trávím doma. Ne nějak lenivě, uklidila jsem, povlíkla si postel… A tak nějak si užívám den bez povinností. 

2 komentáře: „Týden 11. a 12.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.