Týden 9. a 10.

Tak to vypadalo, že jaro překračuje práh a teda dneska je venku tak hnusně, že jsem ráda, že jsem nemusela vystrčit nos z baráku. Měla jsem mít „rande“, ale dotyčný se naštěstí zapomněl ozvat. Nevadí mi to, uklidila jsem, trochu se poválela, protože mám za sebou nějakej náročnej pracovní víkend… A před sebou mě taky nečeká nic moc, tenhle týden nebudu mít dva dny za sebou v kuse volno a to hlavně proto, že kolegyně vyváděla nějaký psí kusy a brala si směnu navíc, aby to dodělala a já nechci přijít o hodiny.

Ale tak, hlavně že jsme zdravý, žejo.

26. 2. 2019

Náročnej den. Vstávala jsem brzo s jasným cílem – udělat si generální úklid skříní. A tak jsem se slzou v oku vyhodila svou památnou Horsefeathers mikinu, Er. mikinu, růže od něj… a spousty dalších pokladů a krámů. K večeru za mnou přijel Fí. a pomohl mi ten pytel odnést do konťáku. Sbohem, mé milované oblečení. Šli jsme to zapít do hospůdky, kam za náma dorazila i T. Večer to byl fajn, ale protože mě zas vytočila kolegyně a bylo to na mě už zkrátka moc, chvílema jsem trochu nedokázala udržet emoce na uzdě. Ale tak co no, bez emocí by to byla hovno párty.

27. 2. 2019

4 roky jsem pracovala v chráněný dílně, pak s mentálama a teď mám jedličkárnu. Fakt si připadám už zralá na psychiatrii – kolegyně na všechno sere, moje úkoly neplní, nic není hotovýho, všechno odkládá. A já pak na kameře vidím, že půl dne dřepí zalezlá v kanclu a druhou půlku dne tam má přítelkyni. Jsem zoufalá, nešťastná a jebe mě to. Takže jsem si řekla, že taky nebudu nic dělat! Ale přišlo zboží… Takže jsem ho hezky napřijímala. Aspoň že dorazily zas takový pěkný novinky.

28. 2. 2019

Já prostě nedokážu nepracovat. Takže jsem se pustila skoro do všeho, na co se vykašlala. Nebylo mi nejlíp, z těch nervů mi začaly padat vlasy, na xichtě mám ekzém a dost mě zlobí žaludek. Je to marný, je to marný. Nejhorší je, že si myslím, že na to kašle úmyslně, protože třeba takovou zaměstnaneckou slevu pochopila hned. Ale obyčejnou administrativu ne. Aspoň jsem si udělala zase pěknou pultovou výlohu, tentokrát v kýčovitém duchu. Sláva jednorožcům, sláva růžový!

1. 3. 2019

A je tu březen. Vlastně je to asi můj nejoblíbenější měsíc, už pár let po sobě se snažím v únoru nechat zimní depku a těším se na jaro. Hodně se toho vždycky semele a změní a já doufám, že i ten letošní přinese víc lepšího. Začal ideálně, nejdřív jsem si zašla na nákup, uvařila jsem si bezva oběd, pak jsem si udělala nehty a hurá za Šaff., se kterou jsme vyrazily na Ondru Sokola do Studia Dva. Celebrity mě nadchly, fakt jsem se báječně bavila, ke konci mi tekly už jen slzy od smíchu. Je to ňuňák. Po představení jsme zašly ještě na skleničku dobrého růžového a nakonec hurá domů. Dokonce jsem zvládla ještě na Andělu zaběhnout do Tesca pro jednu veganskou mňamku, které byla posledně vyprodaná. No a ten poslední kus jsem urvala! 😀

2. 3. 2019

Na maškarní zábavu jsem byla zvaná už potřetí. Loni jsem na ni jela po Animé, předloni jsem si dokonce vymyslela kostým – šla jsem za Barneyho Stinsona, ale mezi místními asi není HIMYM moc známé… Letos jsem zvolila Ferdu mravence. Protože jsem za celej den zapomněla úplně fotit, holt vám sem chodím svůj xicht. 😀 Bylo to fajn, i když jsem chvílema propadala chmurům z tý líný kolegyně. Dokonce jsem se tam sblížila i jedním chlapcem – Hamletem!

3. 3. 2019

Na to, že jsem za celý večer měla asi jen 3 vína s colou, trošku vodky a 3 panáčky jablíčka, měla jsem ji jak z praku. Není možný, že už nic nevydržím, dřív mě do nálady nedostaly ani dvě láhve vína. 😀 Takže jsem se celý den válela se psem – a připadala jsem si podobně jak on. K večeru jsem si na prasáka objednala pizzu a hrozně se netěšila do práce.

4. 3. 2019

Pořád stejná písnička. Zas nebylo nic hotový pořádně, už jsem se ani nerozčilovala. Nějak jsem ten den přetrpěla, vůbec si pořádně nevybavuju, co se dělo. Takže asi nic. Akorát cestou domů jsem si uvědomila, že jsem vyfotila velkou píču – no a tak jsem ji vyfotila.

5. 3. 2019

V úterý se mi povedl husarský kousek. Kromě toho, že jsem udělala všechny resty, co jsem chtěla, uklidila prodejnu, přijímala zboží a věnovala se zákazníkům, přečetla jsem si skoro celou knihu! Prababi mi půjčila titul „Milovala jsem tyrana“. Nebylo to moc dobře napsaný, navíc mi autorka v některých scénách taky nebyla úplně sympatická, ale je fakt, že jsem v tom cvokovi viděla hrozně bejvalýho. Kupodivu ani jedno to chování nebylo podobný Er., což mě potěšilo. I když to byl magor, nebyl to manipulátorskej hajzl. 😀 A abych si dokázala, že jsem boží, ještě jsem u toho všeho v pohodě zvládala hrát hry přes chat s bráchou. A na fotce má krásná snídaně, snažím se teď zas žrát trochu lépe (až teda na tu nedělní pizzu, která není ani zdravá, ani dietní, ani vegan) a ty jahody byly vážně mňam.

6. 3. 2019

I když jsem si říkala, že bych taky jeden den mohla strávit doma a třeba trochu pracovat, neodolala jsem pozvání do naší hospůdky. Já, Li., brácha a pár dalších fajn lidí. Tak jsem otestovala novej lak na nehty a vyrazila vstříc další akci. Bylo to bezva, pokecali jsme, popili, já se hodně sblížila s jedním chlapcem, furt jsme si povídali a navíc máme jedno společné – on chvíli chodil s Ukrajinkou 😀 Škoda že je mladší. Nicméně mi to vínečko nějak stoupalo do hlavy a po půlnoci jsem začala usínat. Zbyli jsme jen já a Li., kluci mi ještě při odchodu objednali skleničku, tu jsem už ani nedopila, takže hurá zavolat tágo a spinkat. Doma mi bylo pěkně blbě, protože jsem si dala k večeři topinky a na ten můj žaludek to fakt nebylo dobrý. Trest za to že prasím, naštěstí jsem to rozdýchala.

7. 3. 2019

No, nevstávalo se mi nejlíp. Máma někam odešla, tak mi pustila do postele psa a já měla co dělat, abych se vykopala. Stárneme, Kondráde, stárneme… Přišlo mi nové CD IronKapa, souseda z místa, kde jsem bydlela s Er. Vtipný, podle adresy odesílatele bydlí fakt kousíček. Deska je krásná, ještě jsem ji ani neměla čas si pustit. Pak jsem se musela trochu zmátořit a vyrazit za prababi. Byla tam i teta s babičkou, který si našim pak stěžovaly, že jsem prej byla zamlklá. Ne, jen se mi nějak nechtělo vstupovat do debaty o tom, kde mají co v akci a jak jsou hrozně starý a unavený. (Což není tak úplně pravda, protože po kamarádkách a radostech lítají pořád.) Když odešly, s prababi jsme udělaly nějakou práci, vyhazovala krásnej deštník, kterej mi vždycky půjčovala, když jsem si zapomněla svůj, tak jsem si ho vzala. Uklidily jsme a pak probraly chlapy. 

8. 3. 2019

A zas hurá do roboty. Jak mně se nechtělo. Hned ráno za mnou přijel manažer, probrali jsme jak kolegyně nic nedělá. Začal mi skládat poklony, že takhle dobrej pracovník jako jsem já, je holt vzácnost a kdybych viděla, co se jim normálně hlásí… tak že ta kolegyně je ještě vlastně dobrá a že tomu dáme 2 týdny a uvidíme. Nicméně administrativu mám od toho dne na starost už jen já a projeví se to i na výplatě, tak jsem zvědavá. Protože až na tenhle týden, kdy to zkoušela kolegyně, jsem to dělala už od listopadu takhle. 😀 Jinak ten den docela utekl, zašla jsem si dokonce i na výstavu obrazů. Nic moc mě tam nezaujalo, vyfotila jsem si jen tohle, protože to tam znám. A večer hurá do hospůdky. Tam jsem se nějak nudila, táta mi psal ať jdu domů, že maj víno. A já normálně začala vážně přemýšlet, že fakt zaplatím a půjdu si raději dát skleničku s našima než poslouchat ty opilecký žvásty kamarádů. No, nakonec mě ukecali a pak jsem se ještě zasekla s T. v ulici, kde jsme se bavily o práci – a to mě konečně ten večer začal bavit. Jenže ráno vstávačka, tak jsme to krátce před jednou ráno rozpustily. 

9. 3. 2019

Co to se mnou sakra je?! Po 4 pivech jsem měla pocit, jak kdybych vycvakla 3 láhve vína! Jako naschvál byla zrovna v OC nějaká akce, takže chodilo opravdu dost lidí, nebyla šance si pomalu dojít ani na záchod. Strašně mě to tam štvalo, jsem sice profík, ale ta únava a nechuť cokoli byla šílená. Když jsem si náhodou sedla, do minuty se tam někdo zjevil. A to jsem si naivně myslela, že si tam přečtu zas kus knížky. 😀 Smůla. Aspoň že ta alergie na ty pěkný tulipány, co jsem dostala od hostesky k MDŽ, se trochu umoudřila. Celkově to byl den na pikaču, 5 minut před zavíračkou mi tam přišli lidi, viděla jsem, že budou kupovat docela drahou věc, tak jsem je šla na zavírání upozornit až v 58. No, stejně jsem ten bus nestihla. A ještě se okamžitě po tom, co jsem vylezla na vzduch, spustila šílená vichřice a déšť, takže jsem si nemohla na přestupu dát ani cigáro, zima mi byla, nasratá jsem byla. Tak jsem si doma dala s našima víno! A taky jsem dostala CD Šíleně smutný princezny, ou jé. 

10. 3. 2019

Neděle byla už o něco lepší, nebylo mi blbě, utíkalo to líp, lidí chodilo tak akorát. Nejdřív mě potěšil takovej fešák, kterýmu jsem vyšla vtříc a on mi nechal dýško 31 korun. 😀 Pak mě nasrala jedna zákaznice, co se se mnou hádala, že nevím co říkám – neměla pravdu, ještě jsem si to pak gůglila, dokonce i na školení od tý firmy jsem se tuhle informaci dozvěděla, tak asi oni vědí nejlíp, žejo… A pak mi tam ještě vlítl chlap, že si u mě něco nechá a hodil mi tam za pult tašku a karafiát. 😀 Tak jako, že jsem infocentrum, na to jsem si už celkem zvykla, ale aby si ze mě lidi dělali šatnářku, to se mi ještě nestalo… Furt jsem přemýšlela jestli to bouchne, nebo co jako. Naštěstí se pro to pak vrátil a mohla jsem jít na pauzu. Ale i tak jsem se těšila domů, měla jsem toho nějak dost. Tam jsem ani nešla do obýváku, plála jsem sebou do postele a prohlížela poklady, co nutně potřebuju a kolem jedný ráno usnula.

11. 3. 2019

A dneska jsem doma. Nedělám vůbec nic, jen jsem troch poklidila, po obědě jsem zase usnula. Táta pak šel někam na poštu, tak mi cestou vyzvedl i můj očekávaný balíček. Do tohohle svícnu jsem se zamilovala už před lety. Před Vánoci jsem si ho objednala, že si udělám radost, konečně byl totiž skladem. Jaký bylo moje zklamání, když mi napsali z eshopu, že měli na stránkách jen chybu a svícen nemají. Už jsem ani nečekala, že se mi ozvou, ale stalo se, že v půli minulýho týdne napsali a už ho mám doma. Azrael. <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.