Jsem v kurzu

Byl to týden, co jsem od Pobudy v hospodě slyšela zvěsti o tom, jak mě čeká velká láska. Mohla za to jedna nebohá sklenička, kterou jsem rukávem sundala ze stolu. Střepy nosí štěstí. To už jsem taky někde slyšela…

Hned ráno mě čekala na proklaté modré sociální síti zpráva od Hasiče. Od našeho rozhovoru s MiK. jsem poměrně odtažitá. Začít si s ženatým chlapem, který má doma peklo a neklape mu to je sice taky prasárna, ale furt lépe pochopitelná, než to, že podvádí chlap, co má bezva ženu a sám by nesnesl být v roli podváděného. A i když si náš vztah s MiK. nese nějaký ty šrámy, nemám v tomhle důvod mu nevěřit. Navíc jako šmírák hasičovu manželku z fotek znám a od začátku mi připadá sympatická. Najednou už mi ta vidina dobrého sexu a vyletněného výletnění nepřijde vůbec dobrá. Probrali jsme fotbal, já mu poslala jedno vtipný stand upový video, kupodivu si ho fakt i pustil a vnímal, a tím nějak náš rozhovor skončil.

Sobota se nesla v klidném duchu. Přislíbila jsem svou účast při hlídání psa, takže jsem trávila celý den doma. K večeru se stavil akorát brácha, ale pak mohl začít pravý mejdan. Jak jsme si dělali včera srandu s kolegyňkou a Fí. v hospodě, společnost mi dělal akorát Bonifác. Tak Fí. pojmenoval mého fungl nového kamaráda na baterky.

Ale bylo mi nějak smutno. Chtěla jsem někam vypadnout, ale naši se vraceli až kolem půl 11. Vzpomínala jsem. Mezi svátkama jsem si v práci koupila takový děsně pěkný přáníčko, že do něj napíšu dopis svýmu andělovi strážnýmu. Dělávala jsem to. Taky mám notýsek, kam jsem psala vzkazy Er., když se někde skrýval a já nevěděla, co s ním je. Vždycky se všechno nakonec do puntíku splnilo. Takže jsem si chtěla sepsat takový seznam přání na tenhle rok. No a říkala jsem si, že až budu dobře naladěná, zapálím si svíčku, naleju skleničku vína a všechno to na ten papír hodím. Jenže za ty 2 měsíce jsem si na to tu atmošku nedokázala udělat. Buď mě to nenapadne a nebo nemám absolutně tu správnou energii. Jakoby mi tomu něco bránilo, možná je to dobře, když jsem psala svoje přání a ta se plnila, nic moc mi to nepřinášelo. Teď jsem se na to vysrala a ten život se dost posunul.

Otevřela jsem si jeho FB. Občas to dělám. Pozoruju jeho profilovku a říkám si, kdo vlastně je. Je to všechno tak děsně dávno. Když jsme si dělávali hody a koukali na francouzský komedie s Belmondem. Když jsme chodili na šipky a šťouchali se u toho vzájemně do zadku, aby se ten druhý netrefil. Když mi házel kamínky na balkon od kanclu a volal, že dal vařit vodu na kafe, ať se jdu nasvačit. Když mi v noci přikrejval záda a z mýho břicha si dělal polštář…

Den poté mi přišla zajímavá zprávička. Er. vstal z mrtvých. Nojo, kdo jinej by se po tom včerejšku mohl ozvat. Ptal se jak se mám, co dělám a jestli bych se chtěla vidět. Že se neozval dřív, protože byl bez internetu a telefonní číslo na mě nemá. Což je asi i fakt, to starý si sice pamatovala půlka Ukrajiny, ale to nový neznám ani já. V odpovědích jsem byla velice strohá, nicméně jsem mu na možnost setkání v budoucnu kývla. Pořád mám takový zvláštní pocit, když vidím tu jeho fotku. Na jednu stranu ho už nechci v životě vidět, na tu druhou bych mu nejraději skočila do náruče a už ho nikdy nenechala odejít. Asi za hodinu mi zas zablikala zpráva. Co zas chce? „Pošli tohoto andělíčka 9 dalším lidem a do 9 minut se dozvíš dobrou zprávu.“ Sladký. Ve svých 40 letech objevil internet.

A pak přišel další pracovní týden. Byla jsem pěkně zmožená, protože jsem se předchozí večer sešla s V. a udělaly jsme řádnou hřbitovní párty. Ráno jsem odstartovala tím, že jsem mrkla na záznam Hlasu, kde se taky objevil dopad mé minulosti. Jeden ze soutěžících do mě byl dle svých slov zamilován, Ex. na něj žárlil, my spolu teda nic neměli. Po rozchodu jsem s ním na to rande zašla, to bylo tragický, nejdřív mě nechal asi hodinu čekat (a já debil furt váhala jestli odejít nebo zůstat, až teda nakonec dorazil), v Rock Café se vyděsil, že pivo stojí 32 korun a že má tím pádem jen na jedno a do konce večera mlel o tom, jak je úžasnej. Tím naše randění skončilo, ale na jedný akci jsme se po tom teda líbali, on v tu dobu měl holku, já byla připitá a bylo mi to fuk. A nějak jsme se tam pošťuchovali, já ho kousla a on mi natáhl facku. Když mi druhej den volal, nic si nepamatoval a odmítal se omluvit, tak jsem se s ním přestala bavit. Jako zpívá mu to hezky, ale je to debil.

I přesto, že jsem šla spát v jedenáct večer – což je na mě fakt výkon, normálně chodím kolem půl druhý, byla jsem šíleně znavená a rozhodla se v práci nedělat NIC!!!

To i z toho důvodu, že vedení nenaplnilo nějaké sliby. Okamžitě jsem vše reklamovala, ale na chvíli jsem ztratila trochu motivaci. No a co, zboží stejně nedorazilo, tak mám taky právo nějakej den se kopat do prdele.

Šla jsem si uvařit kafe a koukám na mobil. Někdo se mnou chce šamarádit na FB? Kdo zas sakra? Už mám v přátelích Er., Hasiče… Kdo si na mě zas vzpomněl? Barman? PROSIM? To byla taky takový zvláštní etapa života. Chodívala jsem do jedný klubový hospody, kde se dá kouřit, on to tam na každou zkoušel. Říkala jsem si, že to není špatnej chlap, byla s ním docela sranda a byl pozornej, ale když jsme se poznali víc, začal bejt hrozně ufňukanej. Kolikrát mi skoro brečel na rameni, jestli bych ho chtěla za muže. Strašně sexy. Do toho tam se mnou sem tam zašel Er., to bylo v době kdy začal lítat v těch malérech, takže kolikrát jsem tam dřepěla u toho piva půl večera sama. Barman se divil, že jsem toho „pitomce“ ještě nenakopala do prdele a nejsem raději s ním. A já měla plný zuby už obou. 😀 Když jsem tam byla v jejich přítomnosti naposled, něco na sebe pokřikovali. Bylo plno, takže jsme hned odešli, ale skoro to vypadalo, že si dali do držky když jsem u toho nebyla…

Pak Er. zmizel ze scény, já tam byla ještě asi 2x s V., to tam obsluhovala zrovna protisměna. No a naposledy jsem tam vlezla přesně 18. 2. Byli jsme po výletě, pěkně nacamraný a protože ve vinotéce už zavírali, rozhodla jsem se V. a hlavně Do., kterýmu jsem tu hospodu vychválila do nebes, tam vzít. Barman byl nějakej děsně vzteklej, na Do. měl okamžitě řeči. Takže jsme to asi za 15 minut zabalili a jeli domů. Po cestě domů mě přepadl ten čínskej ichtyl. A od tý doby jsem tam nevlezla, aby si jako na každýho chlapa, kterýho jsem tam přivedla, otvíral hubu? No kde to kurva jsme. Jednou jsem tam vzala i Ni. a mistr Barman na něj začal skoro ječet, že snad si zvládne tu průkazku vyplnit sám, jestli je gramotnej. A to jen proto, že jsem se ho zeptala, jestli nám dá pro nově příchozího člena registrační formulář. Slušně se začal chovat až potom, co mu Ni. nechal asi 30 korun dýško.

Nebudu lhát, párkrát jsem si za ten rok říkala, že bych tam z nostalgie zašla, ale fakt mi to tou poslední scénou tak znechutil, že si raději to cigárko u piva nechám ujít. Nehledě na to, že už mám dávno jinou domovskou hospodu, kde po zavíračce Šéf taky rozdá popelníčky a vždycky se k nám chová slušně a mám to tam moc ráda.

Váhala jsem. Ještě jsem o tom ántré vyprávěla zrovna v sobotu bráchovi. Vtipný, jak ta telepatie zase zafungovala. Nakonec jsem ho potvrdila. I když spíš z čisté zvědavosti, co chce. Od tý chvíle dělá samozřejmě mrtvýho brouka a neozval se. Je mi to jedno, ale fakt by mě zajímalo, cože si po roce vzpomněl.

S V. si děláme srandu, kdože se ozve dál. Ta prorokuje F., já si legraci srandu, že by se mohl ozvat Ex. To by bylo WTF!!! 😀 V úterý, kdy už jsem v práci pilně pracovala, neboť jsem si z toho pondělka nesla solidní dávku výčitek, se mi ozval někdo mnohem milejší.

Tak nejprve mi volal manažer P. To je ten manažer, co nevěděl, že je náš manažer. Pak jsme měli ještě jednoho manažera, se kterým jsem všechno řešila, jezdil mi sem pravidelně i na prodejnu a výplata chodila opravdu štědrá. Ten ale skončil, my si to od tý doby žijeme vlastním životem, na účet mi přišlo nějak míň, tak jsem se rozhodla si dupnout. Volal mi, že se hrozně omlouvá a že přijede příští týden s dortíkama a probere co bude dál. Snad to není slangový výraz pro výpověď. A zajímalo ho, s čím vším tedy byl problém, tak jsem si postěžovala a hned mi bylo líp. A včera večer mi psal SMS, dokonce na soukromý mobil, že je vše vyřešeno. Budou penízky i další benefity, ou jééé. Taky nám smekl poklonu, že jsme byly s kolegyňkou hvězdy povánočního večírku, že si hodně lidí myslelo, že jsme dokonce ségry a sálala z nás nějaká pozitivní energie.

Večer, když už jsem měla vše hotovo a odbývala si tu poslední hodinku napsal miláček MR. Byl na horách, tak jsme si zavzpomínali na lyžáky a tak. A že se musíme co nejdřív vidět. Achjo. Určitě ta pěkná černovláska na fotkách je jeho manželka. Nebo snad dcera? Rozhodně dokážu identifikovat tu jeho vnučku. 😀 A pak že potenciální partner nemůže být starší než můj otec…

Na středu jsem se těšila moc. S Do. jsme měli domluvenou ignor párty na Strahově. Udělala jsem ze sebe kóču, protože mi přišla krásná nová sukně s lenochodama, která je naprosto boží. K tomu jsem si vzala conversky, tašku aby ladila, na krk modrej pletenej „tunel“ od Ježíška, černý rolák. Zjistila jsem, že mám pořád funkční druhou dírku v uchu, tak jsem si dala i náušnice, namalovala si oči a tmavě pusu a hurá do akce.

A pak se pilo. A pilo a pilo. Zapomnělo se jíst a to nebylo dobrý. Z vyhlídky jsme se přesunuli ke kolejím, tam jsme v krámě koupili láhev vodky, kterou jsme náležitě ztrestali. Kolem tý půl 10 jsem jí už měla jak z praku a začali jsme se s Do. líbat. Na tom by asi nebylo nic divnýho, jenže on je gay.

Byla mi docela zima a měla jsem už pekelnej hlad, tak se jelo do hospůdky. Šéf nás nadšeně vítal, Do. vypadal, že je s mým výběrem spokojený. Protože na nás nikdo nehulákal, jako před rokem Barman. Objednali jsme si hody a další vodky. A tam mé jasné vzpomínky na ten večer končí. Vím že tam byl nějakej hafan, jack russel (ještě teď mám celej obalenej kabát chlupama), dva lidi, kteří si zas mysleli že jsme pár. Hrála muzika, mám dojem že jsem zpívala Redhoty. (Na to jsem přeborník.) A kolem půl 1 jsme šli domů. Zavolala jsem tágo a papa.

Ráno jsem hned po probuzení kontrolovala bankovní účet, jestli jsme zaplatili. Naštěstí jo. Takže to je hlavní, můžu se na místo činu vrátit. Jediný, s kým jsem měla problém, byl táta. Já se vždycky utrhnu z řetězu a jak normálně moc nejím, tak po tom alkoholu mám šílený chutě. Dala jsem si slámu a hranolky a to je vždycky v kombinaci s tou hordou chlastu zaručená jízdenka k blití. Takže jsem tátu vzbudila, protože mi bylo špatně a hranolky se prostě rozhodly ze mě vystoupit. A já jsem ráda, protože jsem něco málo zhubla a fakt to nechci nabrat zas nazpátek. Jenže jsem si nebyla jistá, jestli to byl jen sen, nebo fakt se to stalo, protože mi nebylo vůbec zle.

I když jsem neměla kupodivu kocovinu, byla jsem docela dost nastydlá. V krku mě bolí ještě teď. Rozjížděl se mi kašel a dost jsem prskala. Večer jsme měli naplánovanou večeři s partou. Neměla jsem náladu jet do centra, celkově jsem neměla potřebu s nikým moc mluvit, tak jsem se rozhodla zůstat v posteli. Nemusím být všude. Ale je fakt, že jsem se k večeru začala poměrně nudit, ale protože mi stoupla i teplota, naordinovala jsem si klid.

Tak schválně, kterej vocas se mi ozve teď? Večer přišla zpráva. mH. Ten má taky výdrž teda. Je pravda, že dle FB slavil narozeniny, já mu chudákovi ani nepopřála, a svůj slib že si na něj udělám kolem Vánoc čas jsem taky nedodržela. Nejhorší je že se za to ani nějak nestydím. Nakonec jsme zjistili, že dělá taky krátkej dlouhej, ale opačně jak já, takže nějaký setkání je prakticky nemožný. Nabídl se, že si vezme klidně dovolenou. Tak já že teda, pokud po mně pořád tak touží, ať to udělá. 😀 Jenže byl nějakej děsně nalitej a začal mi tam jmenovat zas dny kdy má čas a nedokázal pochopit, že jsem v práci a i kdybych se s ním sešla teda po, tak jemu zas do tý řitě za Prahu nic nepojede a do rána s ním nikde teda nebudu.

On si furt asi myslí, že mě konečně ohne. Už má za sebou několik marných pokusů, kolikrát jsem se i uvolila a stála před ním bez kalhot, ale ve finále jsem se akorát rozbrečela, že s ním spát nechci. 😀 Navíc neumí ani líbat a je děsně antisexy a je ještě menší než já. Což u kluka není hezký, když mám 160 cm. A celkově je to velký špatný a nechápu, o co mu jde, protože to nikam nepovede, i kdybych měla umřít jako stará panna, kterou sežerou kočky.

Musím do tý doby, než se sejdeme ulovit nějakýho Ukrajince, nebo Sekuriťáčka, třeba ho to konečně odradí. Už jsem se mu jednou snažila nakecat že jsem na holky, to mi taky nesežral. Já fakt nevím.

Povzdechla jsem si A., že se všichni asi zbláznili a že mám chuť je všechny vymazat a zablokovat a ať si třeba trhnou nohou.

„To víš, oni si všichni asi uvědomili, že jsi byla nejlepší žena jejich života.“

1 komentář: „Jsem v kurzu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.