Prý mě čeká velká láska.

Probudila jsem se ze snu. S pláčem a tísní na hrudi. Nejprve se mi zdálo, že jsem byla ve vztahu s Ex. Nevybavuju si byt, kde jsme se nacházeli, ale vím, že jsem si balila věci a odcházela od něj. Říkal mi, že mám 2 týdny na to se odstěhovat. Potom jsem bloudila po Nových Butovicích, zřejmě jsme bydleli teda někde tam, a potkala přítele od A. Ten mi nabídl útočiště u nich doma, kdyby prý ten rozchod probíhal bouřlivě…

Pak byl střih a zdál se mi sen druhý. Koukala jsem na FB zeď a tam na mě vyskočila informace, že se Er. oženil. S nějakou děsně krásnou Ukrajinkou. Na fotce mu to slušelo, měl klobouk, černou košili a v ruce doutník. Seděl mezi dvěma kamarády, takovými těmi typickými Vasily.

Nezbavím se jich. Ani jednoho. Zrovna včera jsem o tom vyprávěla bráchovi. Chápu, že se mi zdá o Er. Na toho občas myslím i teď, pořád i čekám, jestli se teda sejdeme, jak jsme si v lednu psali, ale že mi do snů leze ta první svině? To mě teda pěkně štve. Je fakt, že za ten druhej sen jsem si mohla trochu sama. Když jsem před Vánoci objevila jeho profil na FB, Fí. mu okamžitě prolustroval všechny přátelé. A pak to shrnul, že má očividně v každým městě nějakou ženskou, kterou jezdí brousit.

Nedalo mi to. Jako nedělám si iluze, že žije v celibátu, ale přecejen, vím, jak dlouho mu trvá, než se k něčemu rozhoupe. Měla jsem v práci trochu volnýho času a tak jsem si dala práci s tím, že jsem opravdu každý z těch 131 profilů rozklikla. Má tam asi víc holek, než chlapů. Můj závěr? Část jsou nějaký starý Ukrajinky. Mají děti a v ideální případě i manžely. Pak tam má velkej harém nějakých pornohereček. Teda předpokládám. Jsou to krásný umělý baby, mají 5000 přátel, tisíce sedujících a sdílí své polonahé fotografie, pod které jim ti vošoustové píšou ódy. Jako jestli nějakou z nich šuká, asi mu zatleskám. A pak tam má teda pár holek, který pravděpodobně zná i osobně. Jsem to já, pak jedna moje bývalá spolužačka ze střední, která je teď čerstvě šťastně zadaná, jeho ex, pak nějaká děsně bohatá pipina z Budějovic, která by si podle mě o něj ani kolo neopřela, navíc jí je asi 18… Pak tam má jednu moc hezkou a chytrou holku taky z nějaký prdele a jednu se kterou se vídá, něco si na profil psali. Takže jediná možná milenka je ona (i když ta je na něj zase stará :D) a pak tedy ještě jedna slečna, který lajkoval nějaký fotky a i když je mladá, řekla bych, že by mohla být jeho typ.

Vlastně se mi tím ulevilo. Když jsem si projela svůj profil, zjistila jsem, že mám mnohem větší mileneckou základnu než on. A to v těch přátelích nemám zdaleka všechny, muhehehe. 

Hodně se teď snažím dělat dobrý skutky. Takže po mé šmírovací akci, kdy jsem posčítala potenciální milenky, jsem se vydala zjistit důležitou informaci pro jednu sousedku. Bude v našem OC o víkendu akce s tématem Ledového království či nebude? Prošla jsem se přímo ke kluzišti, tam samozřejmě o ničem nevěděli. Cestou zpátky jsem potkala Sekuriťáčka. Kouřil s kolegou u vchodu, tak jsem se k nim připojila.

„Nevíte o tý zítřejší akci? Teď jsem byla se ptát na kluzišti a prý nic. Hele, tu mám letáček…“
„Hm, no vidíte to, to maj nějakou blbost. Tak leda že byste vy něco předvedla na bruslích, seženeme masku…“
„A co bych proboha hrála? Tak možná Olafa, ne?“
„Nééé, toho budu hrát já!“

Připadala jsem si polichoceně. Až doma jsem si vzpomněla, že kromě dvou krásných princezen jsou v pohádce i trollové…

Víkend byl v práci poměrně nudnej. Nikdo moc nechodil, do toho tam byla ta příšerná akce, jiná teda než Ledové království, ale řev že se to chvílema nedalo vydržet. Jako fakt paráda. Neměla jsem ani koho šmírovat, no hrůza. Z toho rozjímání mě vyrušila zpráva. Konečně nějaká hezká. Máme v partě první miminko! A jak jsem tvrdá žena, normálně mě to dojalo. 😀

V pondělí byla potřeba teda malýho řádně zapít, aby byl dlouho živ a zdráv. S Fí. jsme se sešli už odpoledne na Českomoravský. Nostalgicky jsem si zavzpomínala, jak jsem tady jezdila v létě do práce. S klukama to bylo boží, ráda na to vzpomínám, ale fakt jsem ráda, že nás všechny vyrazili. Si neumím představit, že bych se tak dřela. 😀 Hrozně jsem zlenivěla, nová práce mi maximálně vyhovuje. Paradoxně jsem ani nějak nepřibrala, naopak. A to furt něco žeru a začala jsem pít i Pepsinu. Fuj na mě.

Procházeli jsme si ten krám s miminkovskejma věcma. Čekala jsem, že mě to nějak poznamená, že si uvědomím, jak jsem stará a že nemám chlapa a propadnu v hlubokou depresi, ale mně to bylo úplně šumák. Jako jo, ty hračky byly rozkošný a u postýlky jsem si představila, jak budu chodit malýho Ervína kontrolovat, ale pak jsem si vybavila ty uječený smrady z práce a fakt jsem ráda, že zatím nic takovýho nemusím řešit. Protože kdyby nám to s Er. vyšlo, pravděpodobně bych už měla pěknej buben, mimino jsme plánovali…

Nakonec jsme v Bambuli koupili krásnýho plyšovýho Rákosníčka. Je pravda, že jsem chtěla koupit něco hlavně novopečený mamině, protože mi přijde, že se na ni pak kouká jak na inkubátor a všechny zajímá jen to dítě, ale absolutně jsem netušila, co by jí udělalo radost a co potřebuje. Nejsme zas tak velký kamarádky, vídáme se vždycky akorát na těch hromadných párty, samy jsme spolu byly akorát jednou a to asi na půl hodiny.

Následovala odměna v podobě žrádla. Zašli jsme si do Burger kingu, tam maj moc dobrej veggie burgřík. Tak jsem se napěchovala, pak hurá okouknout konkurenční krám a nakonec tradá na Prosek, kde jsem měla sraz s jedním pánem z Let go, který prodával za slušnou cenu úplně první album Marpa. Tak jsem si chtěla udělat radost a rozšířit sbírku. Na místo jsme dorazili s předstihem, šíleně to foukalo, byla nám zima, chtělo se nám na záchod, no hrůza. A člověk furt nepřicházel. Každý autobus, co přijel jsme okomentovali: „Tak teď už tam bude.“ A ono prd. Tak jsem mu těma zmrzlejma prstama napsala zprávu, že čekám. Asi za pět minut se zjevila paní. 😀 Že prý čekala na úplně jiný zastávce.

Pak už nám nebránilo nic tomu se přesunout do restaurace, kde měla oslava začít. Taťka se trochu vyděsil, když jsem mu předávala dárek, prý kdo se s tím bude tahat. Nakonec jsme byli jediný, co mu něco přinesli, tak to neměl tak těžký. Popíjelo se hojně a bylo to fajn. Po dlouhý době jsme se sešli skoro všichni, panovala dobrá nálada. Já se dokonce začala bavit s MiK. Nechápu ho. Něco proti mě má, nikdo pořádně nevíme co, ale sem tam mi třeba i napsal. Když mě přepadli, tak se hned staral a radil co mám dělat. A to jsme si vždycky rozuměli a měli se rádi. Vyčetla jsem mu, že už pro mě dlouho neukradl žádnou zeleninu nebo ovoce a že mi to chybí. Nakonec jsme seděli i vedle sebe a úplně normálně si povídali. Zdrbli jsme Hasiče. Je to pěknej šmejd, kdyby měl doma nějaký peklo, tak oukej, že hledá útěchu v cizí náruči, ale podle MiK. je jeho manželka príma a ten její trouba je akorát žárlivec a vyvádí, když se ona s někým jen baví. Ti jsou nejlepší no. 😀

Po té, co nás vyhodili, že zavírají, jsme se přesunuli k taťkovi domů. Pár lidí odpadlo, protože vstávali do práce, já měla naštěstí volno. Na baráku byla sranda, pouštěla se muzika, debatovalo se, pilo, žralo, kouřila vodnice. Príma párty, byla jsem ráda, že jsem šla. Taky si pořídili štěňátko, vypadalo jak Amálka, co jsme měli v bývalý práci a furt chtěla aportovat. Akorát měla už pěkný zuby a občas mě v zápalu hry rafla. Au au.

Kolem čtvrtý jsme to zabalili. V nejlepším přestat. Objednala jsem tágo, že vyložíme někde Fí. A tam mé vzpomínky končí, protože jsem usnula jak miminko a probudila se až před barákem. Ještě jsem si teda dala cigáro a pak hurá do hajan.

Druhej den jsem si šla pro nový brýle a pak měla jet k A. na film. Nevím, jestli na mě někdo něco prskl nebo mi nesedly ty šílený kombinace toastů s Ramou a sýrovýho popcornu, či snad to byl trest za selhání, kdy jsem k obědu na těstoviny nastrouhala nivu, ale tak šíleně mě rozbolelo břicho, že jsem nakonec šla domů. Celkově jsem si připadala jak s chřipkou, žalůdek mě bolí ještě teď trochu. Bylo to se mnou tak zlý, že jsem dokonce zrušila i středeční meeting s kolegyňkou.

Včera ve mně zavládl regulérní absťák po společnosti. I když mi furt nebylo nejlíp, naházela jsem do sebe pár prášků, přestěhovala v práci zas půlku regálů a večer vyrazila za bráchou a Li. do naší milovaný hospůdky. A tam se tradičně hodovalo a zpívalo a Šéf se o nás hrozně pěkně staral a chci tam bydlet.

Krom toho jsem potkala ErHá., kterej mi posledně volal taxíka a já si chtěla asi uložit jeho číslo. Koukal, ale nevím jestli mě poznal, navíc chodil furt na záchod s taškou a tvářil se děsně nenápadně. A ani se nerozdělil, pche. Chvíli jsme tipovali, co bere, posledně vypadal jak po piku, včera spíš jak po koksu, ale neřekla bych, že je to typ, co má na koks. No a aby toho nebylo málo, zjevil se i Pobuda. Hned nás zdravil: „Ahoj, my jsme tu posledně měli nějakej konflikt co?“ Brácha si potáhl z doutníčku: „No, trošku.“ „Tak sorry, kámo, já byl hrozně ožralej a skoro si to nepamatuju. Neošahával jsem ti holku nebo tak?“ Začali jsme se smát a rozhodli se ho nechat v tom, že jsme pár, aspoň nebude otravovat.

Bylo to jinak v klidu, sice se hrozně rychle dostal zas do sraček a přišel nám oznámit, že až Karel Gott umře, tak bude státní smutek. Což teda tvrdím taky. A ještě chvíli mlel nějaký blbosti, ale nebylo to tak hrozný. Ten kudrnatej dlouhán, co na mě posledně řval, ať se do něj neseru a málem mi ji ubalil, tam naštěstí nebyl. A tenhle je takovej otravnej, ale neškodnej.

U vedlejšího stolu seděl brácha mý bývalý nejlepší kamarádky, kterou jsem tam taky nedávno potkala. I on tam nedávno byl, i když brácha se se mnou dohadoval, že tenhle kluk vypadá úplně jinak a že tím pádem ten před 2 týdny byl někdo jinej. Ale já mu prolustrovala FB a má v přátelích tu slečnu, co tam s nim byla, takže to by bylo moc náhod najednou. 😀 Aby měl v přátelích slečnu, co chodí s jeho dvojníkem… Byl rozkošnej, objednal si pivčo a usnul. Po nějaký další sklence na kuráž jsem po něm volala jménem, ale byl fakt tuhej. Zajímalo by mě, jestli si mě pamatuje. Tenkrát do mě byl děsně zamilovanej. Šli jsme i na rande, ale to dopadlo naprosto tragicky. Takže zas jako by si mě mohl pamatovat. Ale je pravda, že mám 30 kilo nahoře no. Tak se ho asi budu muset zeptat, až se tam zas setkáme, pokud teda nebude zas spinat.

Tahle hospoda má jediný mínus. Hrozně rychle v ní utíká čas! Ani jsme se nenadáli a byly zas skoro 4 ráno. Brácha šel platit a já se začala oblíkat. Mám takovej obří černej kabát, co má nějaký ozdobný mrchy na rukávech. Máchla jsem s tím a práááásk. Sklenička na kusy. Sakra!!! Šla jsem za Šéfem, že se hrozně omlouvám a jestli by mi dal smeták a lopatku. Prý ne, že si nemám dělat starosti, že to uklidí. Pobudu to řinčení přivolalo k nám, podíval se na zem, pak na mě: „Tebe jednou čeká velká šťastná láska!“ 

A tak jsem se ráno probudila a na FB mě čekala zpráva. Od Hasiče…

7 komentářů: „Prý mě čeká velká láska.

  1. Tvůj styl psaní je velmi čtivý, tou nepřikrášlenou syrovostí mně připomíná beatniky.

    S Facebookem žádnou zkušenost nemám, jak čtu, myslím, že všichni, co se pídí po soukromých informacích, musí být za něj vděční, mají tam všechno jak na talíři. Co by za to dala někdejší StB? :).

  2. Ahoj,
    hrozně ráda čtu tvůj blog! Snažila jsem se najít na tebe kontakt, ale bohužel neúspěšně. Nechtěla by sis založit třeba nějaký blogový email?
    Přeju krásný den 🙂

    1. Ahoj, děkuji, to je milé. Blogový email mám, ale asi tu nikde není vidět. 😀 sweetsymphony zavináč email tečka cé zet. Ale momentálně ho mám nacpanej reklamama na viagru, který mi tu sypou nějaký kreténi bůhví odkaď. :/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.