Týden 3. a 4.

Opakuju, že se opakuju, ale opravdu mě děsí, jak ten čas děsivě letí. Ale víte co? Já jsem tentokrát ráda. Už se nemohu dočkat, až bude jaro. Chybí mi procházky přírodou, vínečko na Náplavce a pivčo v Riegráčích. Mám v plánu nějaký fajn akce a taky jsem si koupila spousty pěknýho oblečení a těším se, až ho předvedu světu.

Rok začal celkem dobře a pokračuje v podobném duchu. Aneb – zatím jsem stále nepřemýšlela nad sebevraždou! 😀 To by snad zasloužilo šampáňo.

15. 1. 2019

Šla jsem místo kolegyňky do práce. Byla tam trošku nuda, protože z tý protisměny moc lidí neznám. Ale koupila jsem si tuhle boží svíčku! 😀 Taky mi přišla výplata, jsem v balíku. Jinak se nedělo nic moc zajímavýho, doma jsme to patřičně oslavili a hurá spát.

16. 1. 2019

Dopoledne to bylo fajn. O pauze jsem potkala Sekuriťáčka, takže jsme si po dlouhý době pokecali a zasmáli se. Změnil pozici, takže se teď moc nepotkáváme. Měl na krku jmenovku, nedalo mi to a hned jsem si ho u PC proklepla na FB. Je nezadán. Tak uvidíme, jestli přijde nějaký pozvání na pivko, nebránila bych se. Odpoledne jsem začala být nějaká chcíplá, z toho mě probral manažer, kterej se tam nečekaně zjevil. Když odešel, vrhla jsem se na tvůrčí činnost. Kolegyňce jsem na další den připravila zábavný kvíz „Poznej OC muže“. 😀 

17. 1. 2019

A ve čtvrtek zase trošku kultůry. Celá rodina jsme vyrazila na Školu žen na Vinohrady. Hezky jsem se vyfikla, protože jsem odpoledne překonala lenost a sjela si na poštu pro balíčky – a v jednom z nich byly pěkný šaty, který mi seknou. Což mi teda trochu ztížilo výběr, měla jsem vymyšleno outfitů víc. Ale tak nebylo to jistě poslední divadlo, příště půjdu jinak. Představení bylo bezva, moc jsem si ho užila. Moliéra jsem měla vždycky ráda, dobře se poslouchá a je vtipnej. 

18. 1. 2019

Pátek byl legendární. Musela jsem do práce, tam mi nic moc nešlo, byla jsem dost nemožná. Naštěstí mi odpoledne přijela na pomoc kolegyňka, kterou jsem zasvětila do tajů administrativy. A pak se jelo na povánoční firemní večírek. Co se stane na večírku, zůstane na večírku.V hotelu, kde jsme se sešli, byli všichni krásní a úsměvavý. Potkala jsem tam všechny tváře, co mě zaškolovali, taky svýho starýho dobrýho kamaráda Parádu – to je ten na fotce – souhlasil se zveřejněním 😀 Měl teda asi 10 piv v sobě (a několik vín a tak), ale věřím, že si to nerozmyslel. Paní ředitelka mě tam furt vychvalovala, manažer J. mi u vínečka říkal, že až se budou otvírat další pobočky, mohla bych se dostat na vyšší pozice. Protože nás o půlnoci vyhnali, že zavírají, parta odvážlivců (a já samozřejmě mezi nimi) objednala taxíky a jelo se do báru. Na místě byla studentská hospůdka nebo diskotéka. Nám se víc líbila ta hospoda, takže jsme do 3 popíjeli tam. Našla jsem Fí. ženicha, já se tam spustila s kolegou knihkupcem… A stejně jsme to nakonec uzavřeli na tý diskotéce. Domů jsem přijela v 7 ráno. Párty. Ale bylo to moc super. 

19. 1. 2019

Párty nekončí, přátelé! Wiiiiii. I když jsem byla líná a během odpoledne se začala ozývat únava, měla jsem domluvenou hřbitovní párty s V. Přidal se k nám i Fí. Dali jsme si vínečko s colou. Ale protože byla celkem zima, tak jsme to po jedný lahvice přesunuli do hospody. Bylo mi úplně jasný, že skončíme na diskotéce. A taky že jo. Kolem půl 1 jsme už frčeli taxíkem do báru.

20. 1. 2019

Na piškotéce to bylo podezřele klidný. Potkali jsme tam kámošku s jejím kamarádem, vypili hodně vodky a zatancovali si. Ukrajinci jsou asi ještě na Ukrajině, takže až na jednoho krasavce, který odešel kolem druhý domů, tam byli samý Češi. Ale jak se říká, v nejlepším přestat, takže kolem páté jsem si zavolala taxi a frčela domů. Přes den jsem střídavě spala a střídavě uklízela, konečně jsem si uklidila vánoční stromeček. 😀

21. 1. 2019

A v pondělí hurá do roboty. Pondělky jsou takový nějaký chcíplý, ani teď se nic moc nedělo. Takže jsem si poklidila, doplnila zboží, udělala administrativu, zašla si na pauzu, koupila si kasičku, psala článek a tak. 😀 Doma jsem si pak dala s našima akorát trochu vína a kolem půlnoci šla do hajan, protože mě to nicnedělání nějak zmohlo. 

22. 1. 2019

Úterý bylo taky moc bezva. Prohodila jsem si v práci směnu, takže jsem mohla vyrazit na moje milovaný Schodiště. Na místě jsme s Fí. byli hodně brzo, dala jsem si vínečko, pak přijel brácha. Seznámila jsem se s nějakými chlapci, kteří nás pozvali na fotbálek. V tom jsme je hrozně rozdrtili, takže ten jeden byl pak nějakej mrzutej. Před vystoupením jsme venku potkali nějakou partu feťáků, měli s sebou dva psy – jednoho velkýho a jedno štěně. Jsem sice proti množení, ale nešlo odolat, ta jsem si s nimi hrála a hodila řeč s páníčkama. Koncert byl pecka, pořádně jsem se vytancovala a vyskákala, kytarista na mě začal ke konci reagovat, holky vedle mě vzaly do poga. 😀 No bomba. V tý euforii jsem pak šla za kytaristou, jestli si můžu vzít playlist a poprosila o trsátko.Vyhověl mi, potykali jsme si a pak za náma dokonce sám do sebe přišel na kus řeči. Ptal se, kde jsme je objevili, že si všiml, že chodíme pravidelně, tak jsem mu povyprávěla jak jsme úplně náhodou s Er. šli na pivo na Avoid, kde zrovna byli a totálně nás strhli. Když jsem pak kouřila venku před klubem, dokonce se s náma rozloučil i samotnej Doktor. 😀 Už jsem skalní! <3

23. 1. 2019

Moje krásný nový poklady! Playlist, který přečtu i já! 😀  Nehráli akorát Dysko, je pravda, že lidi hukot pro druhý přídavek velmi rychle vzdali. Škoda, hodila bych si bokem. Tak snad v budoucnu. Po odjezdu Doktora jsme ještě chvíli poseděli, brácha mě vyzval i k tanci. Pak jsme si na Národce dali kousek pizzy, která byla naprosto odporná a já z ní celý den pak lítala akorát na záchod. Jinak jsem nedělala nic moc, pojala jsem den jako odpočinkový, takže jsem akorát vybírala materiál pro tvoření, něco objednala, uvařila si rajskou a jinak s válela a koukala na seriály. Ou jéé. 

24. 1. 2019

Poslední den volna. Vždycky si naplánuji tolik věcí, ale nakonec stihnu velký prd, mi tak jako přijde. Původně jsem měla jít s T. do hospůdky, ale přeložily jsme to na pátek. Takže jsem koukala po materiálu, trochu poklidila. Žádná velká párty. Ale po dlouhý době jsem si napsala s panem policajtem… Poznala jsem ve zprávách jednoho podvodníka, co na nějakou prodavačku vytáhl pinďu. 😀 Taky jsem ho měla na krámě, jsou to teda už dva měsíce a nic na mě nevytahoval, ale tak brala jsem to trošku jako záminku mu napsat. Tak půjdu asi na výslech, škoda že k nějakýmu jeho kolegovi. Ale to neva, třeba bude sranda.

25. 1. 2019

Tak jsem přišla do práce a tam mě čekalo nemilé překvapení. Kolegyňka neudělala prakticky vůbec nic. Dost mě to nasralo, protože jí to všechno několikrát opakuju a připadám si, jak kdybych mluvila do dubu. Pustila jsem si záznam z kamer a to mě akorát rozzuřilo. Takže jsem napsala asi šestistránkovou esej, jak jsem nasraná. Ještě že mě večer čekalo posezení s T., vínečko mi bodlo. 

26. 1. 2019

V sobotu jsme měli v OC nějakou akci, takže jsem čekala nával návštěvníků a nějakou legraci. Přišly mi ze skladu knihy, takže jsem dopoledne věnovala k přestavbě a úklidu prodejny. Dva tituly mě opravdu hodně zaujaly. Mléko a med. Četla jsem o tý knížce všude možně a jak moc nepodléhám trendům, nelákalo mě se pídit po podrobnostech. A je to boží. V hodně věcech jsem se samozřejmě poznala, nad některými jsem se pousmála, jiné mě dojaly. Odpoledne mi napsala kolegyňka, jestli bylo vše OK a i když jsem se zařekla, že to nechci řešit přes FB, nakonec z toho byl hodinu a půl dlouhý chat. Domluvily jsme se, že přijede v neděli a dáme řeč osobně, takhle to dál nejde. Z odpoledního rozjímání mě vyrušil akorát manažer, jinak se nedělo nic neobvyklýho. 

27. 1. 2019

Čekala jsem šrumec, ale nakonec byla snad nejmenší tržba za celou dobu otevření. Bída děs. Takže jsem se poflakovala, psala si s kamarády o jedné takové věci… Když jsem se ráno probudila, objevila se mi na FB žádost o přátelství. Promítla jsem si lidi, se kterými jsem se za poslední dobu poznala, napadl mě akorát kolega knihkupec, i když jsme si nenapsali, tak díky tomu, že jsme si to číslo vyměnili, teď mi ho FB do těch přátel nabízí… Jakej byl můj šok po rozkliknutí – Ženatej! Po 2 letech od našeho posledního setkání. Sakra, co se mu stalo? Po chodbě chodil Sekuriťáček, v jedné chvíli se po mně hrozně nenápadně otočil, to bylo vtipný. 😀 Odpoledne jsem si četla v jedné zajímavé knize, kterou máme teď v nabídce a kolem sedmé dorazila kolegyňka „na kobereček“. Neumím bejt zlá, takže jsem to všechno vedla v klidnym duchu, vypsala jí seznam úkolů a povinností, tak snad si z toho něco vzala. Po práci jsme koupily dvě fláši a šly udělat ještě mejdan před OC. Tam jsme doprobraly zbytek a pak už jsme řešily chlapy a další životní nezbytnosti. 😀 

28. 1. 2019

Domů jsem dorazila kolem půlnoci, docela dost promrzlá a unavená. K ránu jsem se probudila a děsila se, že se mi nechce do práce. A pak jsem si uvědomila, že mám před sebou vlastně 2 dny volna! Tak ten první jsem proflákala. Koukala jsem na seriály, nezřízeně žrala, četla, psala a vedla chat s Ženatym, takže jsem začala přemýšlet vagínou a uvědomila jsem si, že v tom pekle nevyhnutelně skončím. K večeru jsem vytáhla PS s cílem toho Raymana konečně pokořit. Ale je to nějaký marný teda. Zasekla jsem se na jednom úseku, kde jsem už vyplácala dost životů. Tak nevím. A na fotce je ukázka z knížky, kterou jsem dostala od V. k Ježíšku. Zajímavý citát. Já každý den obvykle zapomenu si tu knížku otevřít a přečíst si aktualitu. 😀 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.