Týden 1. a 2.

Neuvěřitelné, ale skutečně načínám 7. ročník projektu „co den, to cvak“. Stal se z toho už takový pěkný zvyk a čas od času si ráda tyto články pročítám, protože se mi díky nim vybaví i téměř zapomenuté vzpomínky.

Máme tu nový rok. Ten loňský nestál za moc, ale letošnímu jsem odhodlaná to pořádně natřít. Je pravda, že za celých 20 lednových dní jsem zatím neplánovala sebevraždu, to považuji celkem za úspěch. Předsevzetí jako taková si nedávám, ale moc ráda bych si našla nějaký pěkný byteček (zatím jsem ve fázi rozhlížení se a šetření, a taky čekám, zda mi bude přidáno, sice bych to utáhla i takhle, ale já si ráda dopřávám), za měsíc jdu na oční kvůli novým brýlím, takže je ve hře i ten řidičák. S chlapama je to pořád stejný, napsali jsme si s Er., po nocích si SMSkuju s MR. a do práce se těším kvůli Sekuriťáčkovi. Rozhodně to ale nechávám plynout, nechci nic uspěchat, ale je to milej chlap, kterej mě vždycky rozesměje a poslední dobou se mi začal líbit i fyzicky a strašně moc si přeju, aby mě někam vytáhl na pivko.

Od podzimu jsem shodila asi 7 kilo, změny si začíná všímat už i okolí. Sice si připadám pořád jak velryba, ale kdyby to tímhle tempem pokračovalo, tak v létě bych mohla být kočka. 😀

Plánů mám až až, hlavně překonat lenost, protože mi přijde, že půlku svýho volnýho času zbytečně promrhávám. No, tak uvidíme. A teď už hurá na první letošní díl.

1. 1. 2019

Jak na Novej rok, tak po celej rok. Dělala jsem si před Silvestrem srandu, že budou emoce, že budu vyvádět, jak je všechno na hovno, pak psát Er. sprostý zprávy a tak. 😀 Kupodivu celý večer probíhal úplně v klidu, byla sranda, tancovalo se, zpívalo, pilo. Dobře, kolem pátý došlo i na ty zprávy, ale bylo to až cestou domů a nebyly sprostý. 😀 Doma jsem pak usnula jako zabitá, přecejen, už mi není 15, žejo. 2. 1. 2019

Jediný, co se mi teda nechtělo, bylo jít do práce. 😀 Ještě bych se tak ten den, dva válela, prosinec byl fakt masakr. Ale byl klid, takže jsem si sepsala seznam úkolů a vrhla se do práce. Vytřídila jsem si všechny faktury, poklidila, doplnila sekci, kterou nemáme rádi. Celkově byl dost klid, takže mi zbýval čas i na to se prachsprostě flákat. Jo a koupila jsem si tuhle krásnou obálku, aby mi pomohla trochu v tom šetření. Díky tomu jsem si vymyslela několik šetřících výzev, uvidíme, jak se podaří, minule jsem se utrhla z řetězu a objednala si oblečení za slušnej balík a v práci mám zas bokem jednu YC svíčku. 😀 Nicméně něco se mi strhává z normálního účtu, zbytek jsem si rozpočítala na den – takže jsem si určila třeba 500,- na den, který můžu, ale nemusím utratit. No a ten neutracený přebytek si dávám po týdnu na spořící účet. Pak jsem si vymyslela „každý den – jedna mince“, do hrnku z Karlštejnského vinobraní každý den hážu nějakou kovovou minci, je jedno, jestli korunu, nebo pajsku. A do týhle krásný obálky si dávám všechno, co dostávám navíc z brigády, od prababičky (vždycky mi na tu zmrzlinu nacpe), z výher, dýška z práce a tak. Tak uvidíme, jestli budu bohatá.

3. 1. 2019

Ve čtvrtek jsem se na krámě opravdu nenudila. Hned ráno jsem nesla slušnej balík do bankomatu (jako Marshall z HIMYM: „Mám u sebe spousty peněz!!!“) jenže ten nefungoval, tak jsem to zas musela nést zpátky a pak volat do banky, ať s tím koukaj něco udělat. 😀 Pak jsem nabízela pánovi takovou knížečku na doklady, načež jsem v ní našla cizí občanku 😀 Fakt nemám čas lítat po policajtech, tak jsem to paní magistře poslala poštou (nejdřív jsem teda rozjela pátrací akci po FB, ale ta, která to možná je, si moji zprávu doteď nepřečetla). No a pak jsem šla na pauzu, nastavila jsem si na hodinách čas návratu 14:15. Když jsem se vrátila, dokonce o 10 minut dřív, protože mě to procházení se nějak nebavilo, na hodinách bylo 12:00. Zvědavost mi nedala a pustila jsem si kamerový záznam – buď to byl Sekuriťáček, to je taková veselá kopa a když jsem odcházela ven, tak jsem ho zahlídla. No nebo nějakej parchant, ty mi tu lítaj kolem krámu pořád a zrovna jsem ty hodiny pověsila dost nízko. Jaké bylo moje překvapení, když se na videozáznamu objevil tento pán – a jo, dám si ho sem, a seru na nějaký pravidla, berte to, pane, jako takovou formu odplaty!!!, chvíli čuměl do krámu, pak se podíval na svoje hodinky a najednou mi přehodil ty hodiny? Já to prostě nechápu. A strašně bych ráda. 😀 Takže, pokud si to tu čtete, odpovězte. Hned po něm přišel samozřejmě ten protivnej sekuriťák a nafotil si to, aby mohl žalovat. Jako takhle, oni to tu oběhnou za tu půl hodinu co jsem pryč 4x, takže věděl, že se neflákám někde 3 hodiny, ale stejně mě to nasralo. 😀 

4. 1. 2019

Vrátila se mi nemoc. Jsem chcípák. Ale měla jsem už asi týden domluvenou schůzku s A., takže jsem ho poprosila, jestli půjdeme do hospůdky. Souhlasil. Začali jsme svařáčkem, pak přešli na dobré růžové víno. V průběhu večera dorazila i T. Měla jsem štěstí, v hospodě byl MR. Vyčetla jsem mu, že když choděj kouřit, že na mě nemávnou, abych šla s nima. 😀 Takže mávali jak blázni. Pak jsme si venku přáli hezký nový rok, dostala jsem pusu na tvář, s jeho kamarádem jsme si dali na pusu. Přišlo mi to trochu líto, takže po nějaký tý další skleničce jsem MR. objala, řekla mu, že ho mám ráda a dala mu taky pořádnou pusu. Trochu ho to překvapilo, ale hned na to jsme si konečně po těch 3 letech, co se známe (dobře a poslední rok se potkáváme) vyměnili FB a telefonní číslo. Po dlouhé době jsem si četla na dobrou noc moc hezkou SMS… 

5. 1. 2019

Byla jsem pekelně nachcípaná. A to jsem se na ty cigára poslušně oblíkala. Pfff. Takže jsem propadla svému guilty pleasure (a vy, milý čtenáři, můžete hádat, co to je :D) a strávila tím prakticky celý den. Měla jsem v plánu uklidit pokoj, tak jako protřídit zas i věci, takže jsem si sepsala seznam úkolů. A pak se mi do ničeho nechtělo. 😀 Noc ze soboty na neděli byla děsná, šla jsem spát kolem třetí ráno a v tu chvíli se mi spustil takovej kašel, že jsem nakonec usnula až asi v půl 5. Ale v těch mdlobách jsem slyšela zajímavý hlasy a dostalo se mi přínosných informacích. Ou jé.

6. 1. 2019

Zde na fotce můžete vidět můj vánoční stromeček. Když jsem byla v prosinci v jednom z těch mála volných dní s Fí. a T. na Míráku na trzích, uhranuly mě zvířecí ozdobičky. Trochu mě dojaly a říkala jsem si, že si jednou pořídím stromek a na něj dám jen samý zvířátka. Pak jsem si řekla, že proč furt sakra na něco čekat a začala jsem jednat. A tohle je výsledek. Nejkýčovitější stromek na světě, ale je boží! Mám tam snad všechno – pejska, ledního medvěda, sovu, osla, žirafu, krávu, krokodýla, zebru, spousty papoušků a labutí, hrocha, ježka. No správnou smečku. Stromek má jedinou chybu, za celý svátky se mi ho nepodařilo pořádně vyfotit a když koukám na tenhle výtvor, taky to není žádná sláva. 

7. 1. 2019

Nebudu lhát, bylo mi nějak čím dál tím hůř. Což o to, já nemám problém s takovým nachlazením fungovat, ale když se člověk dusí tak, že z toho zvrací, tak je dost blbý být na krámě. Těm zákazníkům to musí být dost nepříjemný. Takže se kolegyně nabídla, že za mě vezme úterý, abych se zkusila vykurýrovat. Pondělí jsem teda nějak přetrpěla, bylo na jednu stranu dobrý, že za celý den přišlo asi 40 lidí, takže jsem si tu v klidu poklidila, vytřela, něco málo doplnila a pak jsem seděla s čajíkem a odpočívala. A taky mě čekala vzácná návštěva, když jsme se v pátek potkali s MR., říkal, že za mnou někdy přijede na kafčo. Už tu jednou byl. Jaký bylo moje překvápko, když jsem dala vařit vodu a během pěti minut se tu fakt zjevil. Je to moje zlatíčko. Škoda, že z toho asi nic nebude, neb je starší než naši a pravděpodobně ženatej. No ale zas kdyby to klaplo, tak budu mít vnučku! 😀 Doma mi naši naordinovali medicínu – vyfasovala jsem skleničku a víno. A na fotce je princezna Bibianka. 

8. 1. 2019

Protože jsem se zas do pěti rána dusila, trošku se mi povedlo si přispat. Byla jsem vděčná kolegyňce, že to za mě vzala, 3 dny volna jsou paráda. Čajovala jsem, pustila se trochu do úklidu. Vydrbala jsem si všechny šperky, prokoukly. A vybalila si kolotoč. Zatím ho mám na okně, aby odháněl zlý duchy a přinášel radost a veselí. Během večera jsem přišla na to, že mi někam zmizel jeden z nejvzácnějších kamínků, co mám. Před 2 lety jsem moc chtěla jet někam na lokalitu, ale nebyla možnost. Svěřila jsem se s tím Er. Když Tš. odjela na dovču, přišel za mnou do skladu, na stůl položil malý červený oválek a řekl: „Pojď, jdeme na kameny.“ Splnil mi sen. Našli jsme spousty zirkonů a almandinů. Tenhle mám nejraději, vypadá jak kabošon a vždycky jsem si říkala, že si z něho nechám vyrobit prstýnek. A ten šmejd tam najednou nebyl?!!! Pohltila mě panika a započala jsem pátrací akci. Za topením jsem objevila jen chcíplýho pavouka. 

9. 1. 2019

Neumím odpočívat. Prostě mi to leze na mozek. Takže jsem pokračovala v uklízecím maratonu, vytahala jsem materiál na tvoření, jelikož se k tomu chci teď, jak mám dost času, vrátit. Doufala jsem, že tam budou ty šutry, zjistila jsem, že mi jich chybí víc a že to budou ty, co jsem nesla na Svět knihy odborníkům k posouzení. A vím stopro, že jsem je nikde neztratila. No, samozřejmě tam nebyly. Připadala jsem si už jako dement. Nakonec jsem je našla v krabici se sbírkou šutrů. No kdo by to byl řekl, že. 😀 Odpoledne jsem se prošla se psem. A protože mi doma fakt už šibalo, tak jsem s bráchou, W. a jejím přítelem vyrazila do hospody. Byl to celkem slušnej mejdan, potkala jsem tam kluka, co byl do mě na ZŠ děsně zamilovanej (jsem ráda, že nejsem jediná, kdo nakynul do obludných rozměrů :D), seděl u vedlejšího stolu, v jednu chvíli na mě upřeně zíral, ale brácha si myslí, že mě nepoznal. Těžko říct, zas v tom xichtě nevypadám o moc jinak. Pak mě pozval na víno nějakej sympaťák, ale měl tam otravný kamarády a ten jeden se do mě pustil, že práce v papírnictví je barbarství, že ničím planetu a kdesi cosi. Chtěla jsem na něj vylítnout, že maso určitě žere, to přece zanechává taky velkou ekologickou stopu, ale nedal mi prostor pro argumentaci. Pak ještě pronesl něco, že musej jít, že na rozdíl ode mne teda jako vstávaj a jdou PRACOVAT. Ten sympaťák si připadal děsně trapně, bylo mi ho líto. 😀 Nakonec mi podal ruku s tím, že snad se někdy ještě potkáme. Kolem jedný jsme to zabalili, je fakt, že jsem měla taky už dost.

10. 1. 2019

Jsem zas celou noc kašlala, tak jsem se bála, abych z toho nevrhla. 😀 Přes den jsem se flákala a doklízela ten zbytek pokoje. Ještě mám v plánu botník a skříňku s kosmetikou. Používám toho děsně málo a pořád se mi to tam kupí, občas někde něco neuváženě koupím já, ale spíš jsou to dárky. Takže to je jeden z mých letošních cílů – vypotřebovat všechno dřív, než se to zkazí a nedělat takový zásoby. Večer šli naši do divadla, tak jsem měla klid. Objednala jsem si pizzu a válela se v posteli. Prase. 😀 

11. 1. 2019

Tak jsem se v práci nakrkla hned po příchodu. Moc si vážím toho, že kolegyně sama od sebe vzala za mě to úterý, že se konečně někdo taky zajímá o moje zdraví. 😀 Celý 3 dny mi furt volala, měla stopadesát dotazů co a jak má udělat, tak jsem jí to odpovídala. No a přijdu na krám a tam nebylo hotový absolutně nic. Tolik rozvrtaných věcí, některý už od svátků. Nebylo ani uklizeno. Večer mi psala, že máme prodejnu v KO stavu, jsem myslela že přehání. A ono ne. Takže jsem se vrhla do práce. Krom toho mi přijelo 8 dodavatelů se zbožím, tak jsem přijímala jak blbá. Dopoledne jsem se vrhla mimo jiné na skříňku s YC svíčkama, moc se mi do toho nechtělo, kolegyňka se navrhla, že to udělá, tak jsem jí nechala volnou ruku. Ale už 14 dní to bylo netknutý. tak jsem se rozhodla s tím pořádně zatočit. S výsledkem jsem byla spokojená. K večeru přijel manažer, jak jsem byla v ráži, tak jsem se tu rozčilovala, že dělaj úplně dementně objednávky a jestli mi sem přijde ještě jeden penál nebo šanon, tak to pošlu ředitelce, ať si to skladuje doma. 😀 Chtěl mi přeházet ty svíčky, že prý vosky mají být v košíku. No to mají, ale nemáme košíky. Přitáhl nějaký plastový hrůzy na příbory, tak jsem ho zabíjela pohledem dokud se na to nevyprdl. 😀 Já mu dám mi tady dělat bordel.

12. 1. 2019

Jak jsem přišla ten předchozí den v ráži, tak mě naši nalejvali vínem skoro až do 1. Jak já si připadám stará na tyhlecty srandy. Hlavně když pak půlku noci nespím, protože se dusím, nebo se mi zdají píčoviny. No a uznejte sami, že by tuhle výlohu plastový příborníky úplně narušily. 

13. 1. 2019

Co si člověk neudělá sám, to nemá. Tak jsem dodělala všechny výlohy, utřela prach, porovnala zboží, doplnila… Uklidila jsem i zázemí. Vlastně jsem se skoro celý den nezastavila, k večeru mě už pěkně bolely nohy. Těšila jsem se docela domů, do postele, ale napsal mi Do., jestli se neprojdeme. Tak za mnou přijel do práce, tam jsme koupili nějaké ty lahvinky a jelo se na Strahov. Tam samozřejmě během 10 minut začalo šíleně lejt, tak jsme stáli schovaný v takovým úkrytu. Dopíjeli jsme, oba unavení a dohodli se, že pojedeme už domů. Po dopití kalíšku se v nás něco probudilo a jelo se do báru. 😀

14. 1. 2019

Tak jsem měla zas jednou celý volný den jen pro sebe. Chtěla jsem se vyspat, protože v noci se mi obvykle zdají samý krávoviny a pak jsem taková nějaká utahaná. No a oni začali nad náma v půl 8 vrtat. Tu rekonstrukci dělají už asi dva týdny, je to opruz. Tak jsem vytáhla playstation a šla trénovat Raymana. Hraju to už od mala a vlastně se mi nikdy nepodařilo dohopsat až do konce. 😀 Tak snad jednou… A večer párty v obýváku, dokonce jsem si mohla pustit i Schodiště. Mně se to lííííbííííí!

 

2 komentáře: „Týden 1. a 2.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.